Jízdní kolo není jen dopravním prostředkem, ale v současnosti je také důležitým sportovním náčiním pro využití volného času. Ročně se u nás prodá zhruba tři sta tisíc jízdních kol, což představuje obrovskou masu cyklistů. Cyklista vždy dodržuje pravidla pohybu na pozemních komunikacích a má vždy také jízdní kolo vybavené dle platných předpisů. Správný cyklista je rovněž řádně oblečen tak, aby byl dostatečně viditelný, a je vybaven bezpečnostními prvky, které jej ochrání, případně mohou zmírnit následky nepředvídatelných událostí.

DBEJTE NA STAV KOLA A JEHO VÝBAVU

Používejte odpovídající velikost kola, mějte kolo funkční a seřízené s důrazem na brzdy, přední bílé a zadní červené odrazky a světla, zvonek (byť není povinný), vhodné je mít nářadí a rezervní duši. Při jízdě vždy používejte cyklistickou přilbu (do 18 let věku je povinná) a ochranné brýle (proti slunci a hmyzu). Nezapomínejte na vhodný pitný režim.

SNAŽTE SE VIDĚT A BÝT VIDĚNI

Na kole i na sobě mějte reflexní prvky a přinejmenším za snížené viditelnosti zapněte osvětleni vpředu i vzadu.

VYHNĚTE SE ALKOHOLU A OMAMNÝM LÁTKÁM

Alkohol a omamné látky neužívejte před jízdou, ale ani během ní. Jízdou pod vlivem alkoholu či omamných látek ohrožujete sebe i ostatní. I cyklista je řidič – řídí nemotorové vozidlo.

VYDEJTE SE JEN NA CESTU, KTEROU ZVLÁDNETE

Trasu, na kterou se vydáváte, volte podle svých zkušeností a možností. Nezapomínejte, že chodník je pouze pro chodce. V maximální míře využívejte vyznačené cyklopruhy, koridory a stezky.

BUĎTE PŘEDVÍDATELNÍ

Při jakékoliv změně směru jízdy dávejte včas znamení paží, obzvlášť při odbočování vlevo, ujistěte se, že je ostatní zaregistrovali, teprve potom proveďte zamýšlený úkon. Sledujte stav vozovky, koleje, příčné prahy či mříže kanálů a v případě potřeby se jim včas vyhýbejte, vždy však s ohledem na bezpečnost vlastí i ostatních. Vyvarujte se poslechu hlasité hudby či telefonování a psaní sms za jízdy.

JEZDĚTE VPRAVO

Na silnici i na stezce jezděte vpravo, dodržujte bezpečny odstup od překážek, zejména od parkujících automobilů. Při jízdě ve skupině jezděte za sebou s dostatečnými rozestupy a ve velké skupině se rozdělte na několik menších.

POUŽÍVEJTE CYKLISTICKÉ PŘILBY

Vážná cyklistická nehoda se může stát komukoli, kdykoli, kdekoli a v jakékoli rychlosti. V polovině všech cyklistických nehod je zasažena jezdcova hlava – buď střetem s autem, dlažbou nebo obrubníkem. Nehody mohou snadno způsobit poškození mozku nebo lebky. Zlomené kosti nebo odřeniny se mohou zahojit, ale poranění hlavy může vést ke smrti nebo k invaliditě. Zhruba 37 procent usmrcených cyklistů mohlo žít, pokud by měli na hlavě řádně připevněnou kvalitní přilbu.

Pokud cyklista jede rychlostí 15 km/h a spadne po hlavě dolů, odpovídá jeho pád skoku po hlavě na beton z výšky jednoho metru.

Pokud cyklista jede rychlostí 25 km/h a spadne z kola na hlavu, rovná se jeho pád skoku z výšky 2,5 m hlavou dolů na beton.

Pokud dojde ke kolizi cyklisty s automobilem a kolo jelo rychlostí 15 km/h a auto 35 km/h, síla nárazu cyklisty se rovná rychlosti 50 km/h a odpovídá skoku z výše 10 m.

Výsledky odborných studií prokázaly, že cyklisté, kteří nosí přilbu, podstupují 19 x menší riziko úmrtí než ti, kteří ji nepoužívají. S pomocí ochranných přileb lze předejít 83 % fraktur lebky, 53 % zranění měkkých částí hlavy a 48 % poškození mozku.

Používání přileb může ochránit mnoho životů. Je to smysluplná investice pro každého cyklistu.

JAKÁ JE POVINNÁ VÝBAVA JÍZDNÍHO KOLA?

Používáme sice termín „povinná výbava“, ale tato povinnost má zajistit cyklistovi bezpečnou jízdu a viditelnost na silnici.

JÍZDNÍ KOLO MUSÍ BÝT VYBAVENO:

  1. dvěma na sobě nezávislými účinnými brzdami s odstupňovatelným ovládáním brzdového účinku
  2. volné konce trubky řidítek musí být spolehlivě zaslepeny (zátkami, rukojeťmi apod.),
  3. zakončení ovládacích páček brzd a volné konce řídítek musí mít hrany buď obaleny materiálem pohlcujícím energii, nebo (jsou-li použity tuhé materiály) musí mít hrany o poloměru zakřivení nejméně 3,2 mm; páčky měničů převodů, křídlové matice, rychloupínače nábojů kol, držáky a konce blatníků musí mít hrany buď obaleny materiálem pohlcujícím energii, nebo (jsou-li použity tuhé materiály) musí mít hrany o poloměru nejméně 3,2 mm v jedné rovině a v druhé rovině na ni kolmé nejméně 2 mm,
  4. matice nábojů kol, pokud nejsou křídlové, rychloupínací nebo v kombinaci s krytkou konce náboje, musí být uzavřené,
  5. zadní odrazkou červené barvy, tato odrazka může být kombinována se zadní červenou svítilnou nebo nahrazena odrazovými materiály obdobných vlastností;
  6. přední odrazkou bílé barvy, tato odrazka může být nahrazena odrazovými materiály obdobných vlastností; odrazka musí být umístěna v podélné střední rovině nad povrchem pneumatiky předního kola u stojícího kola;
  7. odrazkami oranžové barvy (autožluť) na obou stranách šlapátek (pedálů), tyto odrazky mohou být nahrazeny světlo odrážejícími materiály umístěnými na obuvi nebo v jejich blízkosti,
  8. na paprscích předního nebo zadního kola nebo obou kol nejméně jednou boční odrazkou oranžové barvy (autožluť) na každé straně kola;

Jízdní kola pro jízdu za snížené viditelnosti musí být vybavena následujícími zařízeními pro světelnou signalizaci a osvětlení:

  1. světlometem svítícím dopředu bílým světlem; světlomet musí být seřízen a upraven trvale tak, aby referenční osa světelného toku protínala rovinu vozovky ve vzdálenosti nejdále 20 m od světlometu a aby se toto seřízení nemohlo samovolně nebo neúmyslným zásahem řidiče měnit, je-li vozovka dostatečně a souvisle osvětlena, může být světlomet nahrazen svítilnou bílé barvy s přerušovaným světlem,
  2. zadní svítilnou červené barvy, podmínky pro umístění této svítilny jsou shodné s podmínkami pro umístění a upevnění zadní odrazky; zadní červená svítilna může být kombinována se zadní odrazkou červené barvy; zadní červená svítilna může být nahrazena svítilnou s přerušovaným světlem červené barvy,
  3. zdrojem elektrického proudu, jde-li o zdroj se zásobou energie, musí svou kapacitou zajistit svítivost světel podle písmen a) a b) po dobu nejméně 1,5 h bez přerušení.

FENOMÉN ELEKTROKOLO

Asi jste to také již zaznamenali. Na silnicích se stále více pohybují kola, jejichž jezdci dokáží bez problémů zdolat i ta největší stoupání bez přílišného namáhaní. Jejich jízdní kolo je totiž vybaveno elektromotorem, který jim při jízdě pomáhá. Zcela správně se tyto dopravní prostředky nazývají elektricky asistovaná jízdní kola. A to proto, že jednou z podmínek je nutnost na takovémto kole také šlapat vlastní silou, díky čemuž je aktivována dopomoc elektromotoru. Z klidu může akcelerátor zrychlit elektrokolo pouze do rychlosti 6 km/h. Při současném šlapání je pak rychlost asistována až do její nejvyšší povolené hranice.

Díky pomocnému pohonu se srovnají rychlost i dojezd, i pokud nejste zrovna v nejlepší cyklistické pohodě. Výhodou je, že se stále jedná o jízdní kolo, takže je možné využívat síť cyklotras a cyklostezek, samozřejmě musí být vybaveno podle legislativních požadavků, tedy včetně odrazek, osvětlení, brzd apod. No, a pokud dojde energie v baterii, tak jednoduše přidáte svou vlastní sílu a vždy dojedete, kam potřebujete. Na druhou stranu na elektrokole dnes jezdí mnohdy i ti, kteří by na normální bicykl již nesedli. Tady je potřeba apelovat na zdravý rozum a své síly nikdy nepřeceňovat.

Na elektrokola, ale stejně tak na všechna ostatní kola s pomocným motorem se vztahuje řada předpisů, řešících komplex technických opatření pro konstrukci a vybavení takovéhoto stroje. A to především z hlediska toho, zda se ještě jedná o jízdní kolo, nebo zda jde již o skútr nebo moped, na něž se pak samozřejmě nahlíží jako na silniční motorové vozidlo – včetně toho, že pro takovýto typ vozidla potřebujete příslušné řidičské oprávnění. U nás, stejně jako v Evropské unii, platí, že jízdní kolo vybavené (i dodatečně) pomocným motorkem si zachovává charakter jízdního kola, pokud výkon motoru a rychlost nepřesáhne určité hranice. U elektromotoru je to 250 W, přičemž výkon se postupně snižuje a nakonec se přeruší, jakmile vozidlo dosáhne rychlosti 25 km/h nebo dříve, jestliže cyklista přestane šlapat.

Pokud elektrokolo odpovídá výše uvedenému, nepotřebujete pro jeho provoz žádné řidičské oprávnění a z hlediska legislativy je na něj pohlíženo jako na jakékoliv jiné jízdní kolo. Dodržení výše uvedených předpisů je velmi důležité. Především rychlost, resp. dopomoc elektropohonu nad hranici 25 km/h může totiž vyvolávat nebezpečné konfliktní situace (špatný odhad ostatních účastníků silničního provozu apod.) s fatálními následky na životech a zdraví. Velice často se stává, že výrobce u svého produktu výslovně uvede, že je elektrokolo (či dnes poměrně často i elektrokoloběžka) určeno k využití pouze mimo veřejné komunikace a v tomto případě nainstaluje i vyšší výkon motoru. Jakékoliv úpravy a přečipování pro zvýšení výkonu a rychlosti jízdy jsou však značně nebezpečné a dochází až k hazardování s lidskými životy.

JAKÉ ELEKTROKOLO VYBRAT?

Elektrokola se vyrábějí v řadě modelů a typů. Nabízena jsou třeba i elektrokola trekkingová nebo horská; ve výbavě nechybějí převodníky, přehazovačky, odpružené vidlice, kotoučové brzdy apod. Výrobci dodávají pro ty, kdož se nechtějí vzdát svého „obyčejného“ kola, také sady pro elektrifikaci. Určitě je potřeba zajímat se o dojezd kola na jedno nabití. Tady má zásadní vliv nejen kapacita baterií, ale vstupují do toho i další parametry a faktory, jakými jsou například hmotnost jezdce a toho, co na kole veze, profil tratě, mechanický stav kola apod. Současná elektrokola umožňují ujet vzdálenosti podle nastavení až zhruba okolo 100 km. Dobíjet se dají například z běžné zásuvky, nebo se dá využít i některá ze specializovaných dobíjecích stanic. Takže s jejich dobitím by neměl být žádný velký problém.

JÍZDNÍ PRUH PRO CYKLISTY

Jízda na kole má svá specifika. Je potřeba udržet rovnováhu, a pokud možno přímočarou stopu, bez kličkování a vlnění se. Především při jízdě nízkou rychlostí může být tento úkon pro někoho poněkud obtížnější. Řidiči automobilů by proto měli především při předjíždění pamatovat na cyklisty, chovat se ohleduplně a nezapomenout na dostatečný boční odstup. V některých státech Evropy je dokonce přímo stanoveno v předpisech, že odstup od jedoucího cyklisty musí být například ve městě alespoň metr, při jízdě mimo ně dokonce metr a půl. Mnohdy musí cyklista náhle vybočit, protože se pohybuje po krajnici či samém okraji vozovky, kde může snadno narazit na nečekanou překážku – například kámen či díru. V plné rychlosti nemá jinou volbu, než se pokusit o úhybný manévr. Dostatečný boční odstup předjíždějícího automobilu mu může zachránit život. Navíc cyklisté nemívají své kolo vybaveno zpětným zrcátkem. Pokud se v těsné blízkosti od něho neočekávaně objeví předjíždějící kamion či autobus, může překvapený cyklista zareagovat nepřiměřeně situaci. Nemluvě o poryvu větru, který sám o sobě může způsobit, že cyklista ztratí rovnováhu a havaruje.

Aby se zvětšilo bezpečí cyklistů pohybujících se na vozovce, můžeme se setkat s vodorovnými dopravními značkami, které vyznačují koridory nebo jízdní pruhy, případně prostor pro cyklisty, čekající na světelný signál „Volno“.

Jak se správně chovat v případě, že se cyklista v takovémto prostoru pohybuje, podle průzkumů nemá jasno přes tři čtvrtiny motoristů. Cyklisté jsou stejně jako motoristé z pohledu zákona považováni za řidiče, a proto se také oni musejí při své jízdě řídit zákonem o provozu na pozemních komunikacích, stejně jako jejich motorizovaní kolegové. A pokud je zřízen jízdní pruh pro cyklisty, vyhrazený jízdní pruh pro cyklisty, stezka pro cyklisty nebo je-li na křižovatce s řízeným provozem zřízen pruh pro cyklisty a vymezený prostor pro cyklisty, tak je cyklista povinen je použít. A pokud se týká pravidel pro vyhrazený jízdní pruh, tak ta jsou stejná, jako ta pro vyhrazené pruhy pro autobusy a taxíky. Platí zde tedy jízda v jízdních pruzích, řidič toho běžného jízdního pruhu při přejíždění nebo vyjíždění na tento jízdní pruh nesmí ohrozit či omezit účastníka silničního provozu jedoucího ve vyhrazeném pruhu. Cyklista pak může opustit cyklopruh pouze v případě, že potřebujete odbočit, předjet jiného cyklistu nebo pokud potřebuje objet překážku. Za překážku je možné považovat například i to, že komunikace je ve špatném stavu. Při každém z uvedených manévrů je cyklista povinen zřetelně ukázat změnu směru jízdy. Na jízdní pruh pro cyklisty smí řidič jiného vozidla vjet v podélném směru, pokud odbočuje, objíždí, předjíždí a podobně a rovněž tehdy, není-li přilehlý jízdní pruh pro toto vozidlo dostatečně široký. Při vjíždění na jízdní pruh pro cyklisty nesmí řidič ohrozit cyklistu jedoucího v tomto pruhu. A rovněž platí, že pokud přejíždí řidič vozidla, pro které je vyhrazen jízdní pruh, z vyhrazeného jízdního pruhu do přilehlého jízdního pruhu, řidič vozidla jedoucí v tomto pruhu mu to musí umožnit snížením rychlosti jízdy, popřípadě i zastavením vozidla. Řidič vozidla ve vyhrazeném jízdním pruhu je povinen dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit řidiče ostatních vozidel.

A ještě jedna připomínka. Cyklista smí na křižovatce podjíždět stojící vozidla zprava a řidič vozidla, který odbočuje doprava, nesmí takového cyklistu ohrozit. Je potřeba pamatovat vždy na to, že důležitá je obezřetnost v každém případě, a to i pokud bychom měli pocit, že jsme jednoznačně v právu. Pro jízdu na jízdním kole to platí obzvlášť. Život máme přeci jen jeden.