CHODEC

V roce 2015 zemřelo 131 chodců, ve 111 případech vinou řidičů. Nejčastější příčinou fatálních nehod zaviněných řidiči byla nepřiměřená rychlost jízdy; ta zabíjela ve 47 případech. A z viny řidičů umírali chodci i na vyznačených přechodech. V loňském roce se jednalo o 21 obětí (šlo tak o devátou nejtragičtější příčinu nehod řidičů motorových vozidel).

Po čtyřech usmrcených si připsaly nesprávné otáčení či couvání a rovněž tak agresivní jízda.

Chybovali i chodci. Zavinili 1 229 nehod, při nichž bylo 20 osob usmrceno, dalších 132 těžce a 980 lehce zraněno. Nejčastěji se jednalo o přecházení mimo přechod pro chodce. Bohužel si řada chodců doposud neuvědomuje, že ani chůze po vyznačeném přechodu pro chodce pro ně neznamená automaticky zajištěnou přednost. Na to loni doplatili životem dva z nich. Nehody chodců si vybíraly svou daň i mezi dětmi. Celkem jich bylo 5 usmrceno (z toho jedno vlastní vinou), 63 zraněno těžce a 649 lehce (vlastní vinou 35, resp. 386).

Zabíjí i nečitelné či zbrklé chování chodců

Na 37 smrtelných nehodách se podepsalo zbrklé či nečitelné chování chodců. Dvacet z nich zemřelo kvůli náhlému vstoupení do vozovky z chodníku či krajnice, dalších 10 špatně odhadlo vzdálenost a rychlost přijíždějícího vozidla, 4 se zachovali zbrkle či zmateně, 2 neočekávaně vstoupili do jízdní dráhy vozidla z nástupního či dělicího ostrůvku, jeden usmrcený před střetem náhle změnil směr své chůze.

Přechod pro chodce – pravidla pro chodce jasná, nebo nejasná?

V roce 2015 zaznamenaly statistiky 23 usmrcených chodců přecházejících po vyznačeném přechodu, tedy místě, které by mu mělo zajistit potřebnou míru bezpečí při přecházení silnice. Znovu je třeba připomenout, že chodec nemá – a ani z podstaty věci nemůže mít – při přecházení po přechodu absolutní přednost. Především nesmí vstupovat na přechod bezprostředně před blížícím se vozidlem. Tak to požaduje současná účinná právní úprava. Nejedná se o příliš šťastnou formulaci. Pro všechny by bylo daleko srozumitelnější, pokud by v tomto ohledu byl důsledně respektován obsah Vídeňské úmluvy o silničním provozu, že na přechodech pro chodce nesmějí chodci vstupovat do vozovky, aniž by brali ohled na vzdálenost a rychlost vozidel, která se blíží.

Co dělávají chodci při přecházení po přechodu špatně?

  • Nejdou po přechodu, ačkoliv by měli. Zákon o silničním provozu je v tomto ohledu jasný. Je-li blíže než 50 metrů křižovatka s řízeným provozem, přechod, místo pro přecházení vozovky, podchod nebo nadchod, musí chodec přecházet výhradně na těchto místech.
  • Před vstupem na přechod se neujistí, že blížící se vozidla jsou s ohledem na jejich vzdálenost a rychlost schopna bezpečně zastavit. Motorová vozidla opravdu nezastaví na pětníku. Pokud dojde ke střetu, zdravím či dokonce životem na něj doplatí právě chodec. Dobré je přesvědčit se navázáním očního kontaktu s řidičem o tom, že o chodci ví a je připraven dostát své zákonné povinnosti.
  • Nechodí po přechodu vpravo. Na rozdíl od chodníku se po přechodu pro chodce chodí jen a jen vpravo. To zajistí plynulou chůzi chodců bez rizika jejich vzájemné kolize.
  • Po vstupu na přechod náhle výrazně zpomalí, a to zpravidla s ohledem na vozidla blížící se ke druhé polovině přechodu zprava. Ještě nebezpečnějším kouskem, který může chodec provést, je neočekávané couvnutí od středu vozovky zpět do první poloviny přechodu pro chodce.
  • Především na vícepruhových komunikacích nejednou nepamatují na svou povinnost vždy dát přednost tramvaji.
  • Stojí na chodníku v bezprostřední blízkosti přechodu, aniž by zamýšleli přejít vozovku. Řidič, který před jedním přechodem zbytečně zastaví, kolem dalšího často projede bez zpomalení.

JAK CHYBUJÍ U PŘECHODŮ ŘIDIČI?

  • Nepamatují na svou povinnost, že nesmějí nejen ohrozit, ale ani omezit chodce přecházejícího po přechodu nebo zjevně se jej chystajícího přejít. Každý řidič, který se blíží k přechodu, by měl včas a přiměřeně aktuální situaci přizpůsobit rychlost jízdy svého vozidla. Chodci někdy dovedou překvapit. Zvláště děti či starší osoby.
  • Velmi nebezpečnou chybou na vícepruhové silnici je, pokud nesníží rychlost jízdy nebo nezastaví vozidlo před přechodem pro chodce, učiní-li tak řidiči ostatních vozidel jedoucích stejným směrem. Především v situacích, kdy je výhled na přechod zakryt rozměrnějším vozidlem ve vedlejším pruhu, by měl řidič počítat s přecházejícím chodcem.
  • Projíždějí v těsné blízkosti přecházejícího chodce.
  • Zastaví na přechodu pro chodce či ve vzdálenosti kratší než 5 metrů před ním. Především v případě rozměrnějších vozidel hrozí riziko, že chodec nebude schopen se dostatečně rozhlédnout a ani projíždějící řidiči chodce včas nezaregistrují.
  • A pak je tu nebezpečné zastavení vozidla na přechodu. Na rozdíl od předcházejícího příkladu se jedná o situaci, kdy řidiči „uvízne“ na přechodu pro chodce, neboť nemůže pokračovat v jízdě.
  • Nejednou nepamatují na to, že chodec, který vstoupil na vozovku na signál pro chodce „Volno“, má i po rozsvícení znamení „Stůj“ právo dokončit přecházení k nejbližšímu světelnému zařízení pro chodce. Samozřejmě obvyklou rychlostí chůze. Respektovat je třeba i pomalejší osoby – seniory či jedince pohybově postižené.

Chodci a reflexní doplňky

Reflexní prvky chodci musí používat nejen za tmy, ale vždy za snížené viditelnosti. Odstavec ff) paragrafu 2 výše uvedeného zákona definuje sníženou viditelnost jako situaci: „kdy účastníci provozu na pozemních komunikacích dostatečně zřetelně nerozeznají jiná vozidla, osoby, zvířata nebo předměty na pozemní komunikaci, například od soumraku do svítání, za mlhy, sněžení, hustého deště nebo v tunelu“. Chodci tedy musí pamatovat na své zviditelnění za využití reflexních prvků i za soumraku či svítání, dokonce i za dne v případě mlhy či hustého deště.

Jak se správně zviditelnit

Není stanoveno, jak přesně má reflexní doplněk vypadat a kde má být umístěn. Rozhodně je třeba pamatovat na jeho dostatečnou plochu. Za minimum je třeba považovat rozměry kvalitního reflexního pásku, ten je třeba umístit nad zápěstí, případně i nad kotník na straně přivrácené ke středu vozovky. Za snížené viditelnosti totiž řidiči nejlépe vnímají chodce s reflexními doplňky umístěnými na pohyblivých částech těla – ideálně právě nad zápěstím a nad kotníkem. Na pohybující se světélkující body reagují zhruba 3x dříve než na reflexní plošky staticky umístěné na trupu. Používat je možno i kvalitní reflexní přívěsky. Měly by být umístěny na straně ke středu vozovky a současně musí být viditelné pro řidiče přijíždějící nejen k čelu, ale i k zádům chodce.

Nejednou se můžeme setkat s reflexními páskami v bílé barvě. Je zde ovšem úskalí, že chodec – ač řádně označen – nebude řidičem včas rozpoznán, neboť postava jdoucí po krajnici může snadno splynout s bílým vodorovným dopravním značením, svou roli sehrává i bílá barva veřejného osvětlení či světlometů protijedoucích vozidel. Důležitá je totiž nejen viditelnost chodce, ale i jeho kontrast vůči okolí, kde se pohybuje. Zahraniční experti se proto shodují na tom, že za nejlepší barvy reflexních doplňků lze považovat červenou, červenooranžovou a oranžovou, v úvahu připadá i zářivě žlutá, případně se zelenkavým odstínem.

Chodcům, kteří nedodrží novou povinnost, hrozí bloková pokuta ve výši až 2 000 korun. Chodci by ale měli pamatovat na to, že se vystavují nejen hrozbě finančního postihu, ale případně také možné povinnosti uhradit část léčebných či dalších nákladů vzniklých v souvislosti s dopravní nehodou. Jaká bude praxe, to ukáže blízká budoucnost.