JAK SE CHOVAT NA MÍSTĚ DOPRAVNÍ NEHODY

To, jak se chovat na místě dopravní nehody jako její účastník či svědek, se učí již dítka školou povinná. Každý řidič si příslušné zásady důkladně zopakuje i v autoškole. Jednak při seznamování se s pravidly silničního provozu, jednak v rámci předmětu zaměřeného na zásady poskytování první pomoci zraněným a chování na místě kolize.

Nicméně neuškodí stručně si připomenout klíčové zásady, jak se efektivně a bezpečně chovat na místě nehody:

  • Především je nutno myslet na svou vlastní bezpečnost. Vždy je však třeba konat, nejhorší je neudělat nic. Evropský průzkum naznačil, že jen 17 % českých motoristů pamatuje při pomáhání jiným na svou vlastní bezpečnost.
  • Jestliže projíždíme kolem místa nehody, zapneme varovné blinkry a svůj vůz odstavíme tak, aby netvořil překážku silničního provozu. Nevhodně odstavené a neviditelné vozidlo zachránce by mohlo být příčinou další kolize.
  • Než vystoupíme z vozidla, oblékneme si reflexní vestu. Současně pamatujeme i na bezpečí svých případných spolucestujících. Měli by opustit náš automobil a zdržovat se mimo silnici (ideálně za svodidly apod.).
  • Vydáme se směrem k místu nehody. S sebou vezmeme výstražný trojúhelník, který umístíme v souladu s platnými předpisy a konkrétní situací před místo nehody. Rovněž tak je třeba s sebou vzít
    i lékárničku a mobilní telefon. Cestou dáváme ostatním přijíždějícím řidičům vhodná znamení. Je skutečně zásadně důležité, aby motoristé přijíždějící k místu střetu byli včas varováni. V opačném případě hrozí riziko vzniku další nehody, jejíž následky mohou být daleko horší než v případě střetu, kvůli kterému jsme zastavili. Současně nehodu telefonicky oznámíme příslušným záchranným složkám.
  • Pokud dojde k nehodě na protější straně dálnice, oznámíme událost (po zastavení na vhodném místě) příslušným záchranným složkám. V žádném případě nelze doporučit přebíhání dálnice přímo k místu nehody.
  • V případě potřeby je dobré požádat o pomoc i další osoby zdržující se na místě nehody. Mohou se podílet na označení místa střetu, na poskytování první pomoci či na péči o nezraněné pasažéry
    z havarovaných vozidel.
  • Na místě nehody je třeba setrvat až do příjezdu policie, případně zdravotnické záchranné služby či hasičů.

A ještě jedna rada na závěr. Zachránce by neměl bezprostředně po příjezdu odborné pomoci sedat za volant. Přece jen bezprostřední setkání s následky nehody, byť jen v roli nezúčastněného řidiče, je silně stresující zážitek.

Po nehodě volat na linku 155, nebo 112? A jak efektivně komunikovat s dispečin-kem záchranné služby

V zásadě můžeme volit mezi dvěma telefonními čísly – 155 (dispečink Zdravotnické záchranné služby) a 112 (jednotné evropské číslo tísňového volání). První číslo lze na území ČR považovat za číslo první volby. Tam voláme v případě úrazu nebo jiných vážných zdravotních komplikací. Pracovníky dispečinku bývají zkušení zdravotníci, kteří nám mohou po telefonu kvalifikovaně poradit, jak postupovat do pří-jezdu vozidla záchranné služby. Takový rozhovor může být nejen cennou pomocí, ale nejednou působí jako uklidňující moment. Přece jen už na poskytování potřebné pomoci nejsme sami. Naopak linku 112 přednostně volíme v případě, že potřebujeme ohlásit hromadná neštěstí či mimořádné události s vět-ším počtem postižených osob. Linka je vhodná též pro cizince, kteří dostatečně neovládají češtinu. Operátoři linky se totiž domluví nejrozšířenějšími jazyky, jako např. anglicky či německy. Na obě čísla se dovoláme v ČR z pevných i mobilních telefonů bez předvolby a zdarma. Linku 112 pak lze doporučit i českým občanům při jejich pobytu v některém ze států EU.

Komunikujeme s dispečinkem

Při rozhovoru s dispečinkem linky 155 či 112 je třeba dbát na maximální stručnost, věcnost a přesnost. Vždy je nutno se nejdříve představit a následně nahlásit, co a kde se stalo. Je třeba uvést adresu či alespoň popis lokality, kam má odborná pomoc dorazit. Výborným pomocníkem pak může být mo-bilní aplikace ‚Záchranka‘, která Vás stisknutím jediného tlačítka spojí na záchrannou službu a zároveň odešle informaci o Vaší přesné poloze. Dispečink je dále třeba informovat o počtu zraněných a jejich stavu. Do příjezdu pomoci musíme být pořád na příjmu. Zásadní chybou by bylo odložit či dokonce vypnout telefon. Nesmíme opomenout uvést, pokud ke zraněným není přístup (např. jsou zaklíněni ve vozidle či se nacházejí pod ním). Společně se záchrankou tak může na místo neštěstí vyrazit i technic-ká pomoc. Bez její asistence nebudou moci zdravotníci účinně zasáhnout. Mnohdy se hraje o cenné minuty. Čas promarněný zbytečným čekáním na příjezd technické pomoci může rozhodnout o bytí či nebytí zraněného.