Bezpečně a v pohodě: Vaše kondice je klíčem

• Pálení očí, časté zívání, strnulost v zádech.

• „Deny snění“ nebo přejetí odbočky.

• Tip: Káva pomůže jen krátkodobě. Jediným lékem je 20 minut spánku na odpočívadle.

• Alkohol z těla mizí pomalu (cca 0,1 promile za hodinu). „Kocovina“ je pro řízení stejně riziková jako samotné pití.

• Příklad: Půllitr 12° piva tělo muže odbourává přes 2 hodiny, u ženy přes 3 hodiny.

I banální kýchnutí při 60 km/h znamená 50 metrů jízdy „naslepo“. Pokud se necítíte dobře, raději cestu odložte.

Seniory ohrožuje jejich zvýšená fyzická zranitelnost a také postupný úbytek psychických a fyzických schopností

Motorová vozidla se stala nezbytnou součástí našeho života a jsou důležitá pro zajištění mobility všech věkových skupin obyvatelstva. Spolu se stárnutím populace se na našich komunikacích objevují i dříve narození řidiči. Ve srovnání s osobami ve středním věku senioři častěji jednají zbrkle, potřebují více času k provedení zamýšleného manévru a častěji mohou také zapomenout na nějaký potřebný úkon. K tomu dochází například na složitějších křižovatkách v době, kdy je silný provoz. Řidič senior potřebuje více času na vyřešení náročnější řidičské situace. Volí pomalejší tempo jízdy, vše si důkladně promýšlí, na hlavní silnici vjíždí až v okamžiku, kdy má naprostou jistotu, že nemůže dojít ke vzniku rizikové situace. Pokud je však na něho tlačeno, aby jednal ve svižnějším tempu, může opomenout provést důležitý řidičský úkon (např. nezapne blinkr), na hlavní silnici vjede i přes přesvědčení, že provádí nebezpečný manévr apod. Řidiči ve věku nad 65 považují za nejkomplikovanější místa na komunikacích složitější křižovatky. Mají problémy například i v případě, kdy je potřeba zvolit správný jízdní pruh apod.

Senioři své slabé stránky kompenzují celoživotními zkušenostmi a bývají si jich velice často vědomi. Řidiči v seniorském věku většinou jezdí defenzivně, dodržují předpisy, snaží se minimalizovat nejrůznější rizika. Podíl těchto řidičů na nehodách v důsledku nezvládnutí vozidla, nepřiměřené rychlosti jízdy, riskantního předjíždění či alkoholu za volantem je podprůměrný. Starší řidiči také častěji jezdí v době, kdy je menší provoz, rovněž tak se snaží nevyjíždět v době, kdy panuje nepříznivé počasí či za snížené viditelnosti. Své cesty absolvují raději po komunikacích nižší kategorie než po rychlostních silnicích a dálnicích. Ve srovnání s mladšími řidiči mají také výrazně méně problémů s překračováním předepsané rychlosti jízdy, rozptylováním se za volantem aktivitami nesouvisejícími se silničním provozem a alkoholem za volantem.

ZDRAVOTNÍ PROHLÍDKY

Každý řidič amatér, který řídí motorové vozidlo je povinen se podrobit pravidelné lékařské prohlídce nejdříve šest měsíců před dovršením 65 a 68 let věku a nejpozději v den dosažení uvedeného věku. Starší osoby se pak musejí lékařské prohlídce podrobit každé dva roky.

Po zdravotní prohlídce vydá lékař písemný posudek o zdravotní způsobilosti. Ten je potřeba vozit s sebou. Policisté ho při silniční kontrole mohou požadovat. Pokud je řidič zdravotně způsobilý s podmínkou nebo zdravotně nezpůsobilý, je lékař povinen tuto skutečnost oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle obvyklého bydliště nebo místa studia posuzované osoby.

Posuzující lékař může na základě výsledku prohlídky v odůvodněných případech určit vyšetřované osobě termín další pravidelné lékařské prohlídky kratší, než je výše uvedená lhůta. Také může nařídit před vydáním posudku provedení potřebného odborného vyšetření. V některých případech a na základě dopravně psychologického vyšetření je možné také omezit řidiče prostřednictvím tzv. harmonizovaných kódů. Ty mohou sloužit především pro zajištění další mobility takového řidiče. Harmonizovaný kód může například omezit jízdu řidiče v okruhu určité vzdálenosti, může omezit maximální rychlost jízdy, nařídit nošení brýlí při řízení apod.

Při nepodrobení se pravidelné lékařské prohlídce nově hrozí pokuta na místě do 1 500 Kč a ve správním řízení dva až pět tisíc korun.

Léky

Pro řízení vozidla je důležitý i momentální zdravotní stav a fyzická kondice. Zdravotní stav řidičů se nepochybně může podepsat na jejich schopnosti bezpečně se pohybovat v silničním provozu. Nakolik mohou případné zdravotní problémy zvýšit pravděpodobnost účasti na dopravní nehodě? Závěry evropského projektu ElderSafe spolufinancovaného Evropskou komisí naznačují, že řada chorob zvyšuje riziko havárie.

Obvyklé nemoci ve stáří s sebou nesou nutnost pravidelného užívání různých léků. Řada léků však otupuje pozornost nebo prodlužuje reakci řidiče. Mnoho lidí si tak neuvědomuje, že léky mohou být nejen pro řidiče za volantem nebo řídítky motocyklu, či kola nebezpečné. Léky negativně ovlivňují jejich pozornost, schopnost koncentrace, motoriku a koordinaci pohybů, kvalitu zrakového vnímání, zpomalují reakce, navozují spavost či naopak pocity vnitřního napětí nebo dokonce agresivitu, nejednou i pocity zmatenosti či závrati. Tyto léky mají varování před řízením vozidla pod jejich vlivem uvedené v příbalovém letáku. Jednat se ale může také o zcela „běžné“ léky, které jsou prodávány bez lékařského předpisu. A zrádná může být i vzájemná kombinace zdánlivě neškodných preparátů či léků s alkoholem. Lidé si často neuvědomují, že negativní účinek léčiv může přetrvávat ještě řadu hodin po jejich podání. Na nevhodnost užívání některých léků a řízení vozidla by měli upozornit lékaři a také lékárníci při výdeji léků v lékárnách. Každopádně v případě pochybností konzultujte vhodnost jejich užíván s předepisujícím lékařem, který může zvolit třeba i neovlivňující léky. Nejrozšířenějšími prostředky, které snižují pozornost při řízení, jsou například léky proti alergickým reakcím organizmu a na tišení bolestí. Mnohdy však může být důvodem pro neusednutí za volant i banální nachlazení nebo chřipka. I takové obyčejné kýchnutí řidiče vyřadí téměř na tři vteřiny z řízení vozidla, jenž pak navíc musí chvíli koncentrovat rozmazaný zrak. Při rychlosti 60 km/h se stává z vozidla na 50 metrů „neřízená střela“.

Léky je možné rozdělit zhruba do čtyř kategorií – na ty, které nemají na bezpečnost žádný měřitelný vliv; na léky vyžadující opatrnost a pečlivé přečtení příbalového letáku, neboť mohou zvýšit riziko zavinění nehody až o 14 %; na přípravky, které vyžadují vysokou pozornost, zde by řidiči měli jejich užívání konzultovat s lékařem či lékárníkem, neboť zvyšují riziko zavinění nehody až o 30 %; a konečně na medikamenty, které nesmějí řidiči užívat vůbec, při jejich užití narůstá riziko vzniku zaviněné nehody až o 86 %.

Z hlediska bezpečnosti silničního provozu jsou rizikové především léky, jejichž používání je třeba konzultovat s lékařem či lékárníkem. Spadá sem široká škála skupin medikamentů, jejichž potenciál přispět ke vzniku nehody je opravdu vysoký.

Před lety bývaly v České republice rizikové léky na obalu označovány varovným trojúhelníčkem. Motoristé tak byli účinně varováni před užitím preparátu, který mohl negativně ovlivnit jejich kondici k řízení vozidla. Dnes nezbývá než si povzdechnout nad tím, že tato praxe byla u nás opuštěna. A tak nezbývá nic jiného, než si opravdu pečlivě pročíst příbalový leták, který u léku najdeme, abychom se, kromě informací od lékařů a lékárníků, dozvěděli vše o případných nežádoucích účincích.

S věkem se mění i zrakové vnímání. Nejčastější a nejdříve postřehnutelná změna organismu vlivem věku je kvalita zraku. Vyšetření očí už jen upřesní, do jaké míry je zrak oslaben. Pokud vám tedy lékař doporučí používat při řízení vozidla dioptrické brýle, uposlechněte ho. Zrak je nejdůležitějším orgánem při získávání informací při pohybu v dopravě. Stárnoucí zrak bývá mnohem náchylnější na oslnění. K tomu dochází obvykle v noci od reflektorů protijedoucího vozidla, od některých druhů pouličních lamp, při jízdě proti slunci nebo od jeho odlesků. Zatímco proti slunečnímu oslnění se lze bránit vhodnými slunečními brýlemi, proti oslnění reflektory v noci je to velmi obtížné. Pokud řidič potřebuje při řízení brýle, je vhodné mít v automobilu ještě jedny náhradní. Vlivem věku se také zmenšuje úhel periferního vidění, které je důležité pro vnímání pohybu. Může tak snadno dojít k přehlédnutí předjíždějícího řidiče nebo chodce vstupujícího do vozovky.

UMÍTE SE SPRÁVNĚ POSADIT?

Posadit se správně za volant je velmi důležité. Především při delší cestě se musíme cítit pohodlně, ale měli bychom také pamatovat na správné usazení vzhledem k bezpečnosti. Správné sezení v sedačce, správný úhel nastavení sklonu opěradla, výška a správná vzdálenost sedáku od pedálů má velký význam pro bezpečné, pohodlné, a hlavně přesné ovládání automobilu.

Základním požadavkem je úhel, který svírá opěradlo se sedákem. Ten musí být v rozmezí 95 až 100 stupňů. Důvod je naprosto jednoduchý. Řidič pod pánví cítí co se s automobilem děje, kam se vůz stáčí atp., přes záda opřená pevně v opěradle se vjem přenáší do středního ucha, centra rovnováhy, přičemž tento vjem musí do tohoto centra dorazit co nejrychleji. Proto je třeba ve vozidle sedět skutečně takto vzpřímeně, aby přenos informací byl co nejrychlejší a řidič mohl co nejdříve reagovat na změnu chování vozidla. V případě, že doporučený sklon opěradla nedodržíte a opěradlo více položíte, může dojít k brzké únavě organismu a mikrospánku. Vzdálenost sedáku od pedálů by měla být taková, aby při maximálním sešlápnutí brzdového pedálu a úplném sešlápnutí spojkového pedálu byly nohy ještě mírně pokrčené. Důvodem je síla, kterou je třeba vyvinout při krizovém brzdění. Tu lze vyvinout jen zapřením do sedačky. U celé řady automobilů je také možné nastavit sedadlo i výškově. U osobních vozidel by měla být výška sedadla seřízena tak, aby mezi střechou a hlavou řidiče bylo možné prostrčit sevřenou pěst na výšku. Tedy zhruba prostor o výšce 7 cm. Tento prostor je zcela zásadní při dopravní nehodě, kdy se připoutané tělo může nerušeně zachytit v pásech a pohybovat zpět do opěradla sedačky bez kolize hlavy se stropem.

Správné sezení a správná vzdálenost od volantu je také velmi důležitá kvůli airbagům. Při nedodržení správné vzdálenosti těla od volantu může dojít k vážnému zranění airbagem, protože v případě vystřelení airbagu se vak proti řidiči nafukuje rychlostí cca 300 km/h. Za minimální vzdálenost hrudního koše od volantu se považuje 25 cm. Jednodušším způsobem, jak stanovit vhodnou vzdálenost od volantu, je natáhnout ruku a položit ji na volant. Záda zůstávají opřená do opěradla a ruka by se měla volantu dotýkat zápěstím.

Když už za volantem správně sedíte, je třeba zajistit tělo proti pohybu. Připoutejte se, a to i při jízdě na kratší vzdálenosti. Vždy zkontrolujte, zda jsou připoutáni i všichni další členové posádky. V případě, že je vozidlo vybaveno airbagy, je bezpodmínečně nutné používat bezpečnostní pásy. Správná funkce airbagu je totiž zaručena jen při součinnosti se zapnutými pásy. Výšku pásu nastavte tak, aby co nejvíce obepínal vaše tělo, neškrtil a nedřel.

Také nevhodná obuv, klobouk na hlavě a tlustý kabát nevytvářejí vhodné prostředí pro bezpečné řízení.

ŘIDIČ MÁ BÝT VHODNĚ OBLEČENÝ I OBUTÝ

O tom, že by řidič neměl být navlečený do kožichu s naraženou hučkou do čela, se traduje i řada humorných scének i vtipů. Při řízení je samozřejmě nejvhodnější oblečení, ve kterém se budeme cítit pohodlně, a nebude nás žádným způsobem omezovat v pohybu. Zákon o silničním provozu přímo nestanoví, jakou konkrétní obuv by měli zvolit řidiči automobilu či motocyklu. Řidiči by však v každém případě měli zvolit takové obutí, které zajistí bezpečné ovládání jejich vozidla a současně se v něm budou cítit příjemně. Důležité je, aby měl řidič při ovládání pedálů dostatečný cit. Vysoká, hrubá podrážka či i drobný podpatek mohou snadno zkomplikovat sešlápnutí pedálu. Rovněž tak vysoké boty budou chodidlo řidiče svazovat, neumožní mu jeho potřebnou ohebnost. Vysoké podpatky či jehly mají za následek vratkost nohy, což se může vymstít při nutnosti náhle zpomalit, a navíc budou způsobovat problémy s citlivým ovládáním pedálu spojky, zejména při rozjezdu či popojíždění v koloně. Nevhodné jsou též u nás hlavně v létě populární volné sandály. Nemluvě o pantoflích či žabkách, které se mohou sesmeknout z nohy a v krajním případě dokonce zaklínit pod pedály.

Únava za volantem

Odborníci z Evropské spánkové společnosti na svém kongresu kromě jiného konstatovali, že únava je pro řidiče stejným rizikem jako alkohol. Právě únava, ospalost, nebo pokles pozornosti zaviní totiž až třetinu dopravních nehod. Ono totiž opravdu nejde řídit a zároveň spát. Ospalost zpomaluje reakce, snižuje vnímavost a zhoršuje rozhodovací schopnosti, a to obdobně jako alkohol. Velmi ospalí lidé se ve skutečnosti chovají velmi podobně jako podnapilí. Nebezpečí řízení pod vlivem alkoholu si řada lidí uvědomuje, ale smrtelné nebezpečí řízení, pokud je člověk ospalý, si přizná málokdo. Výzkumy dokládají, že nebezpečí nehody je v noci větší než ve dne, přestože v nočním řidším provozu je statistický počet nehod menší. Noční jízdy jsou riskantní především proto, že časové seřízení našeho orga­nismu, čili jakési hodiny, které do nás příroda vložila, nejdou přestavit podle přání. Smrtelné riziko v noci stoupá asi pět­krát a statistika zcela nemilosrdně pro­zrazuje, že každý druhý smrtelný úraz se stane potmě nebo za šera. Noční únava se nedá potlačit, temnota snižuje naši schopnost vnímat, soustředit se a rychle reagovat na změnu situace. Paradoxem je, že čím komfortnější je řidičská kabina a ovládání vozidla, tím dříve upadá řidič do útlumu a řídí „jako ve snu“. Proto také asi nepřekvapí zjištění, že únava způsobu­je mnohem více nehod než opilost. Rovněž lidský zrak ztrácí značné procento rozeznávacích schopností právě při jízdě za snížené viditelnosti.

Ačkoliv delší cesty plánují řidiči především v letním období, častokrát jezdí na delší vzdálenosti i v zimě. Prvním předpokladem bezpečné jíz­dy je celkově dobrá fyzická kondice, dobrý zdravotní stav a samozřejmě odpočinek před jízdou. Tyto faktory řidiči často podceňují, před jízdou jsou málo odpočatí, nebo jsou ovliv­něni častějšími příznaky onemocnění třeba právě v zimním počasí. V těchto pří­padech bychom v žádném případě ne­měli usedat za volant, byť by se jed­nalo o krátkou jízdu. V případě nemo­ci musí řidič brát zřetel také na to, ja­ké léky užívá. Pokud jsou to léky nevhodné, nikdy by neměl řídit moto­rové vozidlo. V zimních měsících se výraz­ně snižuje viditelnost a řidič většinu dne řídí za šera a tmy. Jízda v nočních hodinách je sama o sobě nebezpečná a klade na kondici řidiče zvýšené nároky. V zimním období navíc je řidič nucen používat v automobilu topení. Teplo ve voze pak přispívá k větší únavě, ospalosti a malátnosti. Častěji by tak měl využívat odpočívadel, na okamžik zastavit a projít se na čer­stvém vzduchu, a jednou za čas také alespoň na oka­mžik otevřít okno ve voze a nechat proudit čerstvý studený vzduch.

NEPODCEŇUJTE SPÁNKOVÝ DLUH

Nevýhodou spánku je to, že si jej nemůžeme uložit do zásoby. Pokud se tedy řádně nevyspíme dostatečně dlouho a navíc po dobu několika dnů, vznikne nám spánkový dluh, který můžeme vyrovnat pouze tím, že se pořádně vyspíme. Spánkový dluh nepřekonáme ani silou vůle a také sám od sebe nezmizí. To pak dělá spánek nebezpečným – je totiž mimo naši kontrolu. Pokud včas nerozeznáme spánkový dluh, nebo spánkové poruchy, můžeme se dostat do situace, že i po dlouhodobém spánku budeme stále unaveni.

Nejrůznější povzbuzující prostředky – například silná černá káva, mají potom pouze krátkodobý účinek a po jeho odeznění dochází k ještě většímu útlumu. Člověk může v daný okamžik zůstat bdělý díky dráždivým podnětům, vzruchům důležité pracovní činnosti apod., ale v okamžiku, kdy se situace uklidní a nastane nějaká monotónní práce, převládne nedostatek spánku a usínáme. Takovou relativně klidnou monotónní činností může být právě řízení motorového vozidla. Můžeme se sice cítit bdělí, ale pokud je organismus unaven, můžeme usnout v každém okamžiku, byť jen na osudný zlomek sekundy. Pokud se tedy při jízdě začnou objevovat signály naznačující únavu a ospalost, je nejlepší co nejdříve sjet ze silnice a najít si místo, kde si můžeme zdřímnout.

Zvláště nebezpečná  je stereotypní jízda v letním vedru po dálnici, nebo v noci, mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní. Cítíme-li bolest v zádech, strnulost, bolení nohou, máme-li potíže s tím, abychom udrželi oči otevřené a hlavně zaostřené; nemůžeme udržet hlavu zpříma; začíná se objevovat denní snění, nebo přelétavé a nesouvislé myšlenky; často zíváme a opakovaně si třeme oči; zjistíme, že vyjíždíme ze svého jízdního pruhu, případně jedeme v těsném závěsu za vozem před námi; jízda směřuje ven ze silnice, najíždíme na bezpečnostní pásy označující okraj silnice (rozdrnčí vůz); přehlédneme dopravní značku, signál, mineme plánovaný výjezd z dálnice; cítíme se podráždění, nervózní, roztěkaní, netrpěliví. Zastavme okamžitě na nejbližším odpočívadle a zacvičme si, v noci si pak alespoň na krátkou dobu zdřímněme. Zásadně se nesnažme o povzbuzení kouřením či jakýmikoli medikamenty. Postarejme se o dostatek tekutin, nejlépe málo slazeného čaje s citronem. Jezme jen do polosyta, lehká jídla. Pozor také na poslech monotónní, příliš hlasité hudby. Lepší je poslouchat pořady, které povzbudí naši pozornost.

Jediným správným receptem na to, jak únavu odstranit, je pořádný odpočinek. Snažme se proto dodržovat určitý režim a únavě předcházet. Nesedejme za volant, pokud se cítíme unaveni a ospalí. Pokud tyto pocity zjistíme v průběhu jízdy, co nejdříve zastavme a odpočiňme si.

Alkohol za volantem

Alkohol je lidmi považován za tvůrce dobré nálady číslo jedna, při všech příležitostech je nabízen a společné pití je ve společenském životě tolerováno. Na silnici je ovšem s legrací konec. Zde je opilý řidič nebezpečím pro sebe i pro své okolí. Alkohol a řízení k sobě prostě nepatří. Stejně tak je tomu i s dalšími návykovými látkami, které jsou oblíbené v řadě případů mezi mladými lidmi. Alkohol ovlivňuje schopnost mozku kontrolovat a koordinovat pohyby těla. To pak reaguje na neočekávané situace mnohem pomaleji a mění tak normální situace na silnici, které jsou pod kontrolou, na situace skrytě nebezpečné. Ovlivňuje i schopnost posoudit rychlost a vzdálenost ve vztahu k nehodě. Pod vlivem alkoholu si řidič myslí, že je lepším řidičem, než ve skutečnosti. Přirozené zábrany se s přibývajícím vlivem alkoholu ztrácejí. Alkohol na lidskou psychiku působí ve dvou rozdílných fázích. Lidé, jejichž koncentrace alkoholu v krvi je pod 0,55 ‰ se mohou cítit lépe, psychicky lehčeji, uvolněněji a své okolí mohou vnímat velmi pozitivně. Přestože se člověk s uvedenou koncentrací alkoholu v krvi může cítit výrazně lépe než ve zcela střízlivém stavu, usednout za volant rozhodně nesmí. Pozitivní a zlehčené vnímání je způsobeno utlumením, narušením vnímání reality a zkreslením aktuální situace. V silničním provozu tento stav způsobí, že i jen lehce podnapilý člověk vznikající rizikové situace sice vnímá, ale neuvědomuje si možná rizika a snadno je podhodnotí. Podhodnocení rizika pak znamená pozdější reakci a delší brzdnou dráhu.

Alkohol za volantem zvyšuje nejenom agresivitu za volantem a přeceňování řidičských schopností, ale má i výrazný vliv na periferní vidění řidiče. Zvýšená míra alkoholu v krvi řidiče způsobuje tzv. „tunelové vidění“. To znamená, že zorné pole řidiče se při zvyšující se hladině alkoholu v krvi snižuje a řidič je schopný čím dál tím méně vnímat celý prostor před sebou.

Jestliže střízlivý řidič je schopen vnímat celý prostor, řidič s 0,8 promile v krvi již necelé tři čtvrtiny prostoru a řidič s 1,8 promile v krvi již necelou třetinu.

Je potřeba si uvědomit, že i když opilý řidič pojede pomalu, jeho zorné pole je snížené, a to je zdrojem potenciálních konfliktů i závažných dopravních nehod.

Pokud si nejste jisti, zda již můžete usednout za volant, pořiďte si detekční trubičky, nebo digitální alkohol-tester. Cena těchto pomůcek je dnes již velmi příznivá. Ve srovnání s lidským životem je pak naprosto bezvýznamná. Pokud se i jen občas napijete, investujte do své budoucnosti.

Poznáte opilého řidiče?

Pokud uvidíte řidiče, jehož jízda vykazuje níže uvedené znaky, zvyšte svou pozornost. Pokud řidič zastaví, pokuste se zjistit, co se skutečně děje. Nemusí se vždy jednat o řidiče opilého, ale i nemocného (např. náhlá srdeční slabost apod.), který potřebuje vaši pomoc. V každém případě by se takový člověk neměl aktivně účastnit silničního provozu. Rozumné je tak zavolat policii.

Rizikové chování s přímou souvislostí na alkohol nebo náhlou změnu zdravotního stavu se vyznačuje těmito znaky:

• kličkování po silnici,
• jízda se staženým bočním okénkem v chladném počasí,
• nebezpečné míjení ostatních účastníků a překážek v provozu (malý odstup),
• jízda po střední dělicí čáře,
• jízda nepřirozeně velkými oblouky v zatáčkách,
• nepřirozeně pomalá jízda v daném úseku,
• nedodržování bezpečné vzdálenosti od vpředu jedoucího vozidla,
• jízda bez rozsvícených hlavních světel, zapomínání dávání znamení o změně směru jízdy.

Za jak dlouho vymizí alkohol z krve?

Mnozí se mylně domnívají, pokud neusednou za volant rovnou po požití alkoholu, že stačí několik hodin spánku k tomu, aby se veškerý alkohol z těla odstranil. Bohužel neexistuje žádný skutečně ověřený recept na to, jak zvýšenou hranici alkoholu v krvi snížit.

Alkohol se po požití nápoje, který jej obsahuje, postupně dostává z trávicího systému do krve. Protože není v organismu ve větším množství běžně přítomen a lze jej tak pokládat za cizorodou látku – drogu –, snaží se jí tělo odbourat. Záleží na mnoha faktorech, které ovlivňují rychlost, s jakou se alkohol z těla vyloučí. Vyloučení části alkoholu probíhá prostřednictvím dechu, potu a moči. Zbytek je zpracován v trávicím systému. Mezi hlavní faktory, které mají na mechanismus odbourávání alkoholu z těla vliv, patří výška, hmotnost a pohlaví, stejně jako např. rychlost s jakou alkohol přijímáme. Za hodinu se tělo může zbavit zhruba 0,1 promile. Není přitom důležité, zda člověk spí nebo sportuje. Ani černá káva nebo tučná jídla zde nemají potřebný účinek. A nějaká zázračná pilulka proti opilosti neexistuje.

Dalším nebezpečím, které mnoho řidičů často podceňuje, je záludný „zbytkový“ alkohol a následná „kocovina“ s celkovým útlumem. Výsledky výzkumů jasně ukázaly, že již hodnota kolem 0,2 promile v krvi způsobuje prokazatelné zhoršení schopnosti řídit. Vzrůstá tendence riskovat, nepřiměřeně se zvyšuje sebedůvěra, zhoršuje se schopnost rozeznat pohybující se světla a také se špatně odhadují vzdálenosti.

V tabulce jsou pouze orientační výpočty u mužů pro jejich tělesnou hmotnost 75 kg, u žen pak pro 60 kg. Lidé s větší hmotností zpracovávají alkohol rychleji, lidé s nižší hmotností pomaleji. Při výpočtu není brán v úvahu resorpční deficit, který kolísá podle toho, jaká byla požita potrava. Děti a mládež, lidé s určitými nemocemi a léčení určitými léky mohou odbourávat alkohol mnohem pomaleji, nežli uvádějí jakékoliv tabulky.

Obsah alkoholu v jednotlivých alkoholických nápojích:

Můžeme tak říci, že půl litru piva, 2 dcl vína a půl dcl destilátu obsahují přibližně stejné množství alkoholu.

Kocovina za volantem

Po „středním zatížení alkoholem“ trvá podle odborníků zhruba dva až tři dny, nežli se tělo zotaví. To je déle, nežli doba, za kterou vymizí alkohol z krve. Souvislost mezi požitím alkoholu a dopravní nehodou nelze v tomto případě prokázat. Jenže těžší úraz při dopravní nehodě je daleko nepříjemnější, nežli pokuta. Zkušební jízdy a pokusy na trenažérech v období kocoviny jasně prokázaly zhoršenou schopnost řídit.

Větší dávky alkoholu tlumí vylučování hormonu ADH. To vede k větším ztrátám tekutin a minerálních látek z těla. Alkohol narušuje hospodaření s cukry v játrech a krvi. Požití většího množství alkoholu spolu s kratším hladověním může vést k poklesu hladiny krevního cukru a dokonce i ke stavům bezvědomí. Únava a nevyspání po nějaké oslavě samy o sobě zhoršují schopnost řídit. K tomu ještě přistupuje zátěž, kterou pro mozek, játra a další orgány představuje alkohol.

Předchozí požití alkoholu může také zhoršit řadu nemocí, které snižují schopnost řídit motorové vozidlo.

Nejen alkohol, ale i drogy

Evropští řidiči přiznávají, že usedají za volant pod vlivem drog či léků negativně ovlivňujících jejich schopnosti. Takové je zjištění projektu SARTRE 4, jehož se zúčastnilo více než 21 tisíc respondentů v 18 evropských státech a Izraeli.  Až 5 % evropských řidičů přiznává užívání drog, dalších 5-10 % pak léků, jež negativně ovlivňují řidičské schopnosti.

Jaké jsou konkrétní údaje, nakolik řídí obyvatelé Evropské unie pod vlivem látek negativně ovlivňujících řidičské schopnosti? Roušku tajemství poodhalil evropský projekt DRUID. Ve 13 zemích byl 50 000 řidičů odebrán vzorek krve či slin za účelem následné analýzy na přítomnost alkoholu, návykových látek či nebezpečných medikamentů. Výsledek nebyl příliš povzbuzující. U 3,48 procenta řidičů byla v těle zjištěna přítomnost alkoholu. U 4,02 procenta řidičů byly v těle prokázány zakázané návykové látky či nebezpečné medikamenty, v pětině případů ve vzájemné kombinaci či společně s alkoholem. Celkem tedy 7,5 procenta vyšetřených řidičů mělo v těle látky negativně ovlivňující jejich řidičské schopnosti. Každý 13. řidič představoval zvýšenou hrozbu pro bezpečnost silničního provozu.

Šetření proběhlo před časem rovněž v České republice. Pracovníci Centra dopravního výzkumu, v. v. i., požádali v rámci celé ČR celkem 2 648 řidičů o vzorek slin. Většina z nich (77 %) vzorek poskytla. Nicméně 23 % odmítlo, v 84 % se jednalo o muže. Odebráno tak bylo 2 039 vzorků slin, z nichž 108 bylo pozitivních. Nacházelo se v nich 83 zakázaných látek a dále pak 55 látek, které sice nejsou zakázány, ale negativně ovlivňují schopnost bezpečně řídit motorová vozidla.

Situace v České republice je příznivější, pokud se obecně jedná o poměr řidičů, kteří jezdí pod vlivem psychoaktivních látek. Prokázaný podíl uživatelů kokainu je nulový oproti průměru EU, kde se jedná o téměř půl procenta. Dvou třetin dosahuje poměr řidičů pod vlivem benzodiazepinů (látek používaných proti nespavosti či úzkostným stavům), jedné třetiny pak u motoristů jezdících pod vlivem THC či kombinujících několik drog současně. Řidičů kombinujících alkohol a drogy je u nás oproti průměru EU sedmina a konečně přibližně třicetiprocentní je podíl řidičů s prokázanou přítomností alkoholu v těle. Nicméně zjištění, že jedno procento řidičů u nás sedá za volantem po požití alkoholických nápojů, ačkoliv je v naší zemi nulová tolerance, nevyznívá nijak optimisticky. Na druhou stranu alarmujícím zjištěním je, že naši řidiči jednoznačně vedou, pokud se jedná o podíl jedinců s prokázanou přítomností amfetaminů v těle (0,36 vs. 0,08 %). Mimo jiné proto, že amfetaminy se jednoznačně řadí k nejnebezpečnějším látkám, pokud se jedná o riziko vzniku nehody s těžkým zraněním či usmrcením.

Nakolik je řízení pod vlivem návykových látek nebezpečné?

• Až 3x větší riziko vzniku nehody s vážným či smrtelným zraněním hrozí v případě hladiny alkoholu v krvi do výše 0,5 promile a rovněž tak po požití konopí
• 2-10x nebezpečnější jsou řidiči, kteří za volant usednou s hladinou alkoholu ve výši 0,5-0,8 promile, po aplikaci kokainu, opiátů či benzodiazepinů
• Riziko se zvyšuje na 5-30násobek při hladině alkoholu 0,8-1,2 promile, po požití amfetaminů či vzájemné kombinaci různých drog
• Nejnebezpečnější je hladina alkoholu ve výši nad 1,2 promile či alkohol v kombinaci s drogami. Riziko vzniku nehody s těžkým zraněním či smrtí se zvyšuje 20-200násobně.