Statistiky nehodovosti Řidič Chodci Hromadná doprava Cyklista Léky Alkohol za volantem Únava za volantem Dopravní nehoda Jízda do zahraničí

Řidič

Motorová vozidla se stala nezbytnou součástí našeho života a jsou důležitá pro zajištění mobility všech věkových skupin obyvatelstva. Spolu se stárnutím populace se na našich komunikacích objevují i dříve narození řidiči. Ve srovnání s osobami ve středním věku senioři častěji jednají zbrkle, potřebují více času k provedení zamýšleného manévru a častěji mohou také zapomenout na nějaký potřebný úkon. K tomu dochází například na složitějších křižovatkách v době, kdy je silný provoz. Řidič senior potřebuje více času na vyřešení náročnější řidičské situace. Volí pomalejší tempo jízdy, vše si důkladně promýšlí, na hlavní silnici vjíždí až v okamžiku, kdy má naprostou jistotu, že nemůže dojít ke vzniku rizikové situace. Pokud je však na něho tlačeno, aby jednal ve svižnějším tempu, může opomenout provést důležitý řidičský úkon (např. nezapne blinkr), na hlavní silnici vjede i přes přesvědčení, že provádí nebezpečný manévr apod. Řidiči ve věku nad 65 považují za nejkomplikovanější místa na komunikacích složitější křižovatky. Mají problémy například i v případě, kdy je potřeba zvolit správný jízdní pruh apod.

Senioři své slabé stránky kompenzují celoživotními zkušenostmi a bývají si jich velice často vědomi. Řidiči v seniorském věku většinou jezdí defenzivně, dodržují předpisy, snaží se minimalizovat nejrůznější rizika. Podíl těchto řidičů na nehodách v důsledku nezvládnutí vozidla, nepřiměřené rychlosti jízdy, riskantního předjíždění či alkoholu za volantem je podprůměrný. Starší řidiči také častěji jezdí v době, kdy je menší provoz, rovněž tak se snaží nevyjíždět v době, kdy panuje nepříznivé počasí či za snížené viditelnosti. Své cesty absolvují raději po komunikacích nižší kategorie než po rychlostních silnicích a dálnicích. Ve srovnání s mladšími řidiči mají také výrazně méně problémů s překračováním předepsané rychlosti jízdy, rozptylováním se za volantem aktivitami nesouvisejícími se silničním provozem a alkoholem za volantem.

NEŽ VYRAZÍME NA CESTU

Světla svítí, stěrače stírají…

Tuto hlášku z oblíbeného filmu „Vrchní, prchni“ asi většina z vás zná. V autoškolách byla otázka na to, co má řidič udělat před jízdou, jednou z oblíbených. Zákon o provozu na pozemních komunikacích nám dnes sice přesně neříká, co vše máme zkontrolovat, a celá řada řidičů prostě jen do auta sedne a jede, ale kontrola automobilu před jízdou rozhodně zbytečná není. Řidič má totiž k jízdě použít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené danými předpisy. Navíc musí, pokud zjistí během jízdy, že vozidlo nebo náklad nesplňuje stanovené podmínky, takovouto závadu na místě odstranit. V případě, že to nemůže učinit, smí pokračovat v jízdě přiměřenou rychlostí jen do nejbližšího místa, kde lze závadu odstranit. Při tom musí zajistit, aby během tohoto přesunu nebyla ohrožena bezpečnost provozu, poškozena silnice nebo životní prostředí. K tomu všemu pak jsou také stanoveny sankce v různé výši, které mohou řidiče postihnout.

A tak ještě před tím, než nastoupíme do automobilu a vyrazíme na cestu, měli bychom jej alespoň rychlým pohledem zkontrolovat. Především se podíváme na pneumatiky, které mohly být poškozeny třeba při parkování. Obejdeme auto, abychom zjistili, zda je celé a žádné kolo není zjevně podhuštěné či úplně prázdné. Občas se také podíváme na hloubku dezénu a stav pneumatiky může rovněž poukázat na špatné seřízení geometrie. Při zběžné prohlídce se zaměříme rovněž na to, zda nám nechybějí registrační značky a zda jsou řádně očištěné a čitelné. Zaměříme se také na osvětlení. Pamatujme na to, že pokud automobilu na levé straně nesvítí přední světlo, mohou jej protijedoucí považovat za motocykl držící se u pravé krajnice, což je jedna z velmi nebezpečných věcí, se kterými se můžete na silnici potkat. Také nesvítící zadní světla, případně brzdová světla jsou nebezpečnou záležitostí (u řady moderních automobilů se můžeme setkat s indikátorem vadného okruhu osvětlení přímo na přístrojové desce). Dále pak zkontrolujeme kapalinu ostřikovačů. A když již zvedneme kapotu vozu, tak je dobré podívat se na stav hadiček, kabelů a řemenů. A samozřejmě zkontrolujeme i hladinu chladicí kapaliny a olejové náplně motoru. Občas je vhodné podívat se pod vůz, zda tam něco nekape nebo neteče. Pokud máme ve voze klimatizaci, tak je potřeba uvědomit si, že normální je kondenzovaná voda z klimatizace, která se čas od času pod vozem může objevit.

Po spuštění motoru bychom se měli podívat na přístrojovou desku, měly by zhasnout všechny červené kontrolky, v případě těch oranžových, pokud dále svítí, si ověříme jejich význam v návodu k obsluze. Pokud by červené kontrolky nezhasly, je potřeba vypnout motor a další postup konzultovat asi nejlépe se servisem. A po nastartování se také zaposloucháme, zda se neozve nějaký neobvyklý zvuk, ten může ohlašovat například netěsný výfuk; klepání v motorovém prostoru pak může ukazovat na některou závadu motoru apod. A že ostřikovače ostřikují a stěrače stírají, uvidíme na první pohled po jejich spuštění. Nezapomínejme ale na to, že dobrý výhled z vozidla i za špatného počasí je základem, a tak kontrolujme a v případě potřeby vyměňme stírací lišty za nové.

MÁTE POVINNOU VÝBAVU VE VOZE?

Povinnou výbavu vozidla nám rovněž určuje zákon. Jedná se o soubor doplňků, nástrojů a dílů, které musejí být umístěny ve vozidle. Pokud nám něco bude chybět, tak na nás při případné kontrole čeká postih ve formě pokuty. V roce 2018 došlo k výraznému snížení povinných prvků, které ve svém voze musíme mít. Od tohoto roku již není povinné mít ve vozidle například náhradní žárovky a pojistky. Výměna především žárovek, či osvětlovacích segmentů je u moderních vozů složitá a v řadě případů bez speciálního nářadí prakticky nemožná. Místo náhradního kola také můžeme mít v automobilu umístěnu sadu na opravu pneumatik, případně musíme mít sjednanou speciální asistenční službu pro výměnu pneumatiky (a to 24 hodin denně a 7 dní v týdnu). Obsah autolékárničky také doznal změn, ubyla zde řada věcí a nemusíme ji rovněž vyměňovat tak často. Měli bychom ale vždy zkontrolovat expiraci jednotlivých částí, které je pak potřeba vyměnit za nové, stejně tak, jako doplnit ty použité.

CO BYCHOM TEDY MĚLI S SEBOU VOZIT

Klíč na matice kol a zvedák (hever), lepicí sadu na opravu pneumatik, nebo náhradní kolo – kromě vozů vybavených indikací defektu a pneumatikami s možností nouzového dojetí (pak toto vybavení není potřebné).

Výstražný trojúhelník – správné umístění bezpečnostního trojúhelníku je vždy na okraji vozovky, aby byl pro řidiče dostatečně včas a dobře viditelný. Na silnici ve vzdálenosti min. 50 metrů za vozidlo, které představuje pro ostatní řidiče překážku na cestě. Na dálnici ve vzdálenosti min. 100 metrů od překážky. Přesné použití výstražného trojúhelníku najdeme v zákoně o provozu na pozemních komunikacích.

Autolékárničku. Obsah lékárničky by měl být uložen v samostatném pouzdře na snadno přístupném suchém a čistém místě.

Reflexní vestu (není sice přímo uvedena jako povinná výbava), ale pokud vystoupíme z vozu mimo obec, například v případě poruchy, máme povinnost si tuto vestu obléci. Vhodné je mít ve vozidle dostatečný počet reflexních vest pro všechny cestující.

Kromě povinné výbavy je vhodné vozit s sebou také určitou doporučenou výbavu. Ta se může hodit hlavně v případě krizových situací. Výbavu vozu bychom proto měli doplnit například o vhodně umístěný hasicí přístroj, startovací kabely, tažné lano, alkoholtester (pokud bychom chtěli vyrazit na cestu pro prohýřené noci s alkoholovým dýchánkem, tak se bude určitě hodit), silnější svítilnu, léky, které pravidelně užíváme, deku a v zimním období smetáček a škrabku, sněhové řetězy, případně i kanystr s pohotovostní zásobou pohonných hmot.

Před jízdou do zahraničí je vhodné ověřit si, jakou výbavu by měl mít náš vůz v zemi, kterou budeme projíždět. Sice platí tzv. vídeňská úmluva z roku 1968, kde je uvedeno, že vozidlo má být vybaveno podle země, kde je registrováno, ale v jednotlivých státech může docházet k úpravám, kdy například některá výbava je určena jako výbava řidiče, na kterou se pak výše uvedená úmluva nevztahuje a je potřeba tuto výbavu před naší cestou doplnit.

UMÍTE SE SPRÁVNĚ POSADIT?

Posadit se správně za volant je velmi důležité. Především při delší cestě se musíme cítit pohodlně, ale měli bychom také pamatovat na správné usazení vzhledem k bezpečnosti. Správné sezení v sedačce, správný úhel nastavení sklonu opěradla, výška a správná vzdálenost sedáku od pedálů má velký význam pro bezpečné, pohodlné, a hlavně přesné ovládání automobilu.

Základním požadavkem je úhel, který svírá opěradlo se sedákem. Ten musí být v rozmezí 95 až 100 stupňů. Důvod je naprosto jednoduchý. Řidič pod pánví cítí co se s automobilem děje, kam se vůz stáčí atp., přes záda opřená pevně v opěradle se vjem přenáší do středního ucha, centra rovnováhy, přičemž tento vjem musí do tohoto centra dorazit co nejrychleji. Proto je třeba ve vozidle sedět skutečně takto vzpřímeně, aby přenos informací byl co nejrychlejší a řidič mohl co nejdříve reagovat na změnu chování vozidla. V případě, že doporučený sklon opěradla nedodržíte a opěradlo více položíte, může dojít k brzké únavě organismu a mikrospánku. Vzdálenost sedáku od pedálů by měla být taková, aby při maximálním sešlápnutí brzdového pedálu a úplném sešlápnutí spojkového pedálu byly nohy ještě mírně pokrčené. Důvodem je síla, kterou je třeba vyvinout při krizovém brzdění. Tu lze vyvinout jen zapřením do sedačky. U celé řady automobilů je také možné nastavit sedadlo i výškově. U osobních vozidel by měla být výška sedadla seřízena tak, aby mezi střechou a hlavou řidiče bylo možné prostrčit sevřenou pěst na výšku. Tedy zhruba prostor o výšce 7 cm. Tento prostor je zcela zásadní při dopravní nehodě, kdy se připoutané tělo může nerušeně zachytit v pásech a pohybovat zpět do opěradla sedačky bez kolize hlavy se stropem.

Správné sezení a správná vzdálenost od volantu je také velmi důležitá kvůli airbagům. Při nedodržení správné vzdálenosti těla od volantu může dojít k vážnému zranění airbagem, protože v případě vystřelení airbagu se vak proti řidiči nafukuje rychlostí cca 300 km/h. Za minimální vzdálenost hrudního koše od volantu se považuje 25 cm. Jednodušším způsobem, jak stanovit vhodnou vzdálenost od volantu, je natáhnout ruku a položit ji na volant. Záda zůstávají opřená do opěradla a ruka by se měla volantu dotýkat zápěstím.

Když už za volantem správně sedíte, je třeba zajistit tělo proti pohybu. Připoutejte se, a to i při jízdě na kratší vzdálenosti. Vždy zkontrolujte, zda jsou připoutáni i všichni další členové posádky. V případě, že je vozidlo vybaveno airbagy, je bezpodmínečně nutné používat bezpečnostní pásy. Správná funkce airbagu je totiž zaručena jen při součinnosti se zapnutými pásy. Výšku pásu nastavte tak, aby co nejvíce obepínal vaše tělo, neškrtil a nedřel.

Také nevhodná obuv, klobouk na hlavě a tlustý kabát nevytvářejí vhodné prostředí pro bezpečné řízení.

VÍTE CO JE WHIPLASH SYNDROM?

Důležité je i správné nastavení opěrky hlavy. Její horní část by měla být optimálně 5 cm nad temenem hlavy. Minimální výška nastavení je taková, kdy vršek opěrky hlavy je ve stejné výšce nebo výš, než je temeno hlavy řidiče. Tělo totiž v případě nehody vykonává také pohyb vzhůru, a pokud je opěrka příliš nízko, nebo zcela chybí, dochází při zpětném pohybu hlavy k poškození krční páteře. K tomu dochází v naprosté většině případů v důsledku nárazu jiného vozidla do zadní části automobilu. Termín Whiplash Injury může být přeložen jako „bičové trauma“. Jedná se o poranění vzniklé na základě prudkého a nečekaného pohybu hlavy, a to vlivem působení velké síly při vnějším nárazu. Hlava a krk při něm vykonají prudký ohyb vpřed nebo vzad, které je okamžitě následováno prudkým pohybem hlavy a krku opačným směrem. Uvedený pohyb tak připomíná pohyb vlnícího se biče při šlehnutí. Bičové trauma se může dlouhodobě pojit s bolestivými a vysilujícími příznaky. Nejčastěji se s ním setkáme při nárazech zezadu, a to i při malých rychlostech, může se ale vyskytnout i při kolizích čelních a bočních. Proto je tak důležité správné nastavení opěrky hlavy. Ještě lepším řešením pak jsou nejmodernější systémy aktivních opěrek hlavy, kterými jsou vybavovány některé moderní automobily. Potenciál moderních systémů je značný, dokáží zredukovat riziko poranění krční páteře až o 50 procent, zatímco „klasické“ opěrky hlavy o 5 až 10 %.

NASTAVTE SI ZPĚTNÁ ZRCÁTKA

Dalším úkonem před vyjetím, co se správné pozice za volantem týče, je správné nastavení zpětných zrcátek. Špatný zrak řidiče a zmenšený úhel periferního vidění mohou problém neseřízených zrcátek ještě zhoršit. Pohled do zrcátka by měl vycházet jen z pootočení hlavy či očí, nikoli z naklánění se. Ve středovém zrcátku je vhodné vidět celé zadní sklo vozidla pro přímý výhled za sebe. Vnější zpětná zrcátka by měla být nastavena tak, aby pokud možno co nejlépe vykrývala mrtvé úhly. K tomu je zapotřebí, aby v nich řidič viděl jen velmi malou část boku vozidla, která slouží pro rychlou orientaci v prostoru, a co největší část prostoru za sebou a vedle sebe. Mějte na paměti, že potřebujete vidět za sebe a vedle sebe. Podle toho také nastavte všechna zrcátka. U moderních automobilů se můžeme také setkat s asistenčními systémy, které nás upozorní na vozidlo v tzv. mrtvém úhlu. Například rozsvícením LED symbolu v příslušném vnějším zpětném zrcátku je tak řidič upozorněn na vozidla nacházející se v mrtvém úhlu nebo blížící se zezadu. Pokud by řidič dal znamení o změně směru jízdy na stranu, kde byl identifikován jiný jedoucí vůz, systém jej důrazně upozorní na nebezpečí případné kolize.

DÍTĚ PŘEPRAVUJTE VŽDY V ODPOVÍDAJÍCÍ SEDAČCE

Pokud vezete v automobilu dítě, přepravujte je vždy jen v autosedačce, která odpovídá jeho věku. Na tuto povinnost nezapomeňte, i když náhodně vezete vaše vnouče jednou za čas třeba do školy. Velká řada nehod s těžkými poraněními dětí se stává právě při takovýchto „náhodných“ a krátkých přepravách. Autosedačky plní podobnou funkci jako bezpečnostní pás – pevně podrží dítě v sedačce. Dítě v ní ale musí být vždy řádně připoutáno.

Nejnebezpečnější situace při přepravě dítěte v osobním automobilu:

dítě v náručí (zadní, přední sedadlo);

nepřipoutané dítě na předním a zadním sedadle;

zádržný systém a aktivní airbag na předním sedadle;

dítě stojící vzadu mezi sedadly.

PODLE VĚKU A HMOTNOSTI VAŠEHO DÍTĚTE TOMU ODPOVÍDAJÍ NÁSLEDUJÍCÍ SKUPINY:

Děti o hmotnosti do 10 kg zhruba ve věku do 6 – 8 měsíců – skupina 0;

Děti o hmotnosti od 9 do 18 kg zhruba ve věku od 9 měsíců do 4 let – skupina 1;

Děti o hmotnosti od 9 do 25 kg zhruba ve věku od 4 do 7 let – skupina 2;

Děti o hmotnosti od 15 do 36 kg zhruba ve věku od 4 do 12 let – skupina 3.

NEZAPOMEŇTE ANI NA PSA NEBO KOČKU

Převážíte-li svého domácího mazlíčka, psa nebo kočku, berte v úvahu, že i zvíře musíte chránit před zraněním v případě havárie. Při ní však může dojít nejen k jeho zranění, ale nárazem vržené tělo zvířete může dokonce usmrtit i vás. Zvolte tedy podle jeho velikosti odpovídající způsob přepravy, nejlépe ve speciálních zvířecích boxech, upevněných buď na zadních sedadlech, nebo v zavazadlovém prostoru. Specializované prodejny nabízejí k připoutání na zadní sedadla automobilu i řadu speciálních bezpečnostních pásů pro zvířata.

PŘEPRAVA NÁKLADU – ZVÝŠENÁ POZORNOST JE NA MÍSTĚ

V současném uspěchaném světě lidé často pomocí svých osobních automobilů přepravují náklady, které přesahují možnosti vnitřních úložných prostor vozidel. A tak nejen chalupáři, ale také cestovatelé na svých poutích například za dovolenou, nebo aktivně stráveným časem, využívají přívěsné vozíky a střešní nosiče.

I jen letmý pohled do statistik nám napoví, že jsme pravděpodobně národem přívěsů k motorovým vozidlům. Logickým předpokladem by pak bylo, že každý z majitelů umí bez problémů ovládat jízdní soupravu. Pokud totiž zapřáhneme vozík za náš automobil, stáváme se jízdní soupravou se všemi specifiky takovéto jízdy. Pokud se ale podíváme na naše silnice, zjistíme, že s praktickým využitím přívěsných vozíků to je pravděpodobně poněkud horší. Většinou najdeme vozíky někde připoutané ke sloupku, nebo v garáži, či na zahradě a majitelé s nimi vyjíždějí jen občas. Tomu pak odpovídají také zkušenosti řidičů s neobvyklou technikou jízdy. Jízda s přívěsem má totiž svá specifika, bez jejichž znalostí by snad ani nikdo s přívěsem vyjíždět neměl. Velice často se stává, že většina majitelů přívěsů s ním neumí například správně couvat. Mnohem závažnější je ale fakt, že si málokdo uvědomuje, jak může přívěs zatížit a kolik tedy na něj vlastně umístit nákladu. Ve většině případů se navíc jedná o přívěs, který je nebrzděný. Pamatujme na to, že čím je náš vůz lehčí a slabší, tím více je jízda přívěsem ovlivněna. Pokud vezmeme jako příklad u nás nejběžnější škodovku (například Fabii), pak si uvědomme, že tento vůz smí táhnout nebrzděných zhruba 400 kg. Ve většině případů již sám přívěs váží 150 kg, takže pokud naložíme šest pytlů cementu, je to již pro takovýto automobil nadměrná zátěž. To, jaký přívěs můžeme táhnout, zjistíme z technického průkazu vozidla, kde máme zapsány hodnoty hmotností brzděného a nebrzděného přívěsu.

Řidič by si pak měl uvědomit, že řídí dvě spřažená vozidla. Měl by pamatovat na to, zda ví, jakou celkovou délku má souprava a počítat musí také s prodloužením brzdné dráhy, především pokud vleče plně naložený přívěs. Samostatnou kapitolou je pak předjíždění s přívěsem. Tento manévr je sám o sobě dost rizikový, a to i v tom případě, kdy je přívěs prázdný. Zcela se mění akcelerace, brzdné dráhy a také potřeba prostoru. Nesmíme totiž zapomínat na délku soupravy a na to, že potřebujeme i dvakrát více volné silnice na předjetí, než při jízdě se samostatným automobilem. Naopak, jsme-li naloženi a jedeme pomalu, měli bychom na vhodných místech uhnout a umožnit předjetí. Nezapomínejte také na včasné řazení rychlostí při jízdě do kopce i z kopce. Na nižší rychlostní stupeň přeřazujme vždy včas před začátkem svahu. V zatáčkách a při odbočování pamatujme na to, jakou stopou náš přívěs pojede. Omezení maximální povolené rychlosti je povinně vyznačeno na přívěsu, takže to si snad každý snadno uvědomí.

NOSIČ NA STŘEŠE

„Zahrádka“ by měla být vždy a především určena pro značku a model našeho vozu. Na ni pak můžeme umístit například přepravní box, do kterého pohodlně uzamkneme zavazadla, jež jsou tak chráněna nejen před nenechavci, ale také před nepřízní počasí. Při aktivním využití volného času nám zahrádka také umožní přepravit například jízdní kola. Při použití střešního nosiče k jakékoliv přepravě vždy pamatujme na nosnost střechy – ta bývá u většiny aut zhruba okolo 50 kg. Pamatujme na to, že střechu nesmíme nikdy přetížit a uvědomme si také změnu jízdních vlastností vozidla při jízdě se zahrádkou.

Samozřejmostí pak je dostatečné zabezpečení nákladu na střešním nosiči proti spadnutí. Nezapomeňte na to, že za uložení nákladu je plně odpovědný řidič. A to nejen toho na střeše, ale také toho uvnitř vozu a případně i za ním. O tom, že střecha vozu nejčastěji unese přibližně kolem 50 kg, jsme se již zmínili, ale řidiči často nedbají na to, že ve svém vozidle mají další kila v podobě „živé váhy“ cestujících. To vše by dohromady nemělo překročit maximální užitečné zatížení automobilu. Jízda s přetíženým a špatně naloženým vozem je hazardní a nebezpečná.

Neměli bychom zapomínat ani na to, že i příliš vysoký, byť lehký náklad výrazně zvyšuje aerodynamický odpor vozu, který je pak velmi citlivý na boční vítr či aerodynamický tlak, vznikající, pokud nás předjíždí například kamion, nebo autobus. Měli bychom proto vždy s nákladem na střeše jet opatrně. Krátce po vyjetí je pak na místě kontrola upevnění nákladu. Při plně zatíženém voze musíme počítat s výraznou změnou jízdních vlastností – tedy s prodlouženou brzdnou dráhou, či zhoršenou akcelerací. Již při nakládání bychom měli nejtěžší věci ukládat co nejníže, na podlahu vozu či zavazadlového prostoru, na zahrádku pak předměty lehčí, abychom těžiště neumístili příliš vysoko. Při maximálním zatížení vozu musíme také upravit tlak v pneumatikách a seřídit světlomety – přesně podle údajů v návodu k obsluze.

KOLO NA STŘEŠE

Za běžný náklad na střeše již můžeme považovat jízdní kolo. Nabízené nosiče ve většině případů pojmou tři až čtyři kola. A opět bychom neměli zapomínat na povolené maximální zatížení střechy vozidla, ale také na významnou změnu jízdních vlastností automobilu. Především jde o posunutí těžiště vozu výše, prodloužení brzdné dráhy a výrazné zvětšení plochy, o kterou se může opřít boční vítr. Musíme tedy zvětšit bezpečnou vzdálenost a vyvarovat se prudkých změn rychlosti jízdy. Zvlášť opatrně a se sníženou rychlostí musíme projíždět zatáčky. I malý náraz může špatně upevněný náklad katapultovat. Zásadně nestačí připoutání kol do držáků pryžovými provazci. Vždy musíme použít originální pevné uchyceni. A pokud si pořídíme elektrokolo, neměli bychom zapomínat na to, že s vybavením elektromotorem a akumulátorem se zvyšuje také hmotnost tohoto dopravního prostředku. To se projeví především při manipulaci s ním, ono zvednout ho a správně upevnit na střešním nosiči je celkem obtížné. A opět nesmíme zapomenout na maximální zatížení střechy vozidla.

JAKÉ DOKLADY MUSÍME MÍT PŘI ŘÍZENÍ MOTOROVÉHO VOZIDLA?

Budeme se bavit především o řidičích amatérech, kteří řídí běžné motorové vozidlo do 3,5 tuny. Podle zákona o provozu na pozemních komunikacích musí mít u sebe řidič motorového vozidla při řízení:

řidičský průkaz
osvědčení o registraci vozidla (tzv. malý techničák)
doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (tzv. zelenou kartu)
doklad o zdravotní způsobilosti, pokud je řidič starší 65 let
občanský průkaz – v zákoně sice není doslovně uvedeno, že je řidič povinen při sobě občanský průkaz mít, je ale doporučováno nosit ho (nejen při řízení) neustále při sobě

ZDRAVOTNÍ PROHLÍDKY

Každý řidič amatér, který řídí motorové vozidlo je povinen se podrobit pravidelné lékařské prohlídce nejdříve šest měsíců před dovršením 65 a 68 let věku a nejpozději v den dosažení uvedeného věku. Starší osoby se pak musejí lékařské prohlídce podrobit každé dva roky.

Po zdravotní prohlídce vydá lékař písemný posudek o zdravotní způsobilosti. Ten je potřeba vozit s sebou. Policisté ho při silniční kontrole mohou požadovat. Pokud je řidič zdravotně způsobilý s podmínkou nebo zdravotně nezpůsobilý, je lékař povinen tuto skutečnost oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle obvyklého bydliště nebo místa studia posuzované osoby. Posuzující lékař může na základě výsledku prohlídky v odůvodněných případech určit vyšetřované osobě termín další pravidelné lékařské prohlídky kratší, než je výše uvedená lhůta. Také může nařídit před vydáním posudku provedení potřebného odborného vyšetření.

Pokud řidič pravidelnou prohlídku neabsolvoval, bude jeho případ vždy projednáván ve správním řízení. Výše pokuty bude od 5 do 10 tisíc korun a současně bude vysloven zákaz řízení motorových vozidel na 6 měsíců až jeden rok. Trestné body se ovšem nepřidělí. Bude-li se naopak jednat o případ, kdy řidič při silniční kontrole pouze nemá platný doklad u sebe, hrozí mu pokuta do výše 2 tisíc korun. Pokud by byl případ projednáván ve správním řízení, peněžitý trest bude v rozmezí od 1 500 do 2 500 korun.

V některých případech a na základě dopravně psychologického vyšetření je možné také omezit řidiče prostřednictvím tzv. harmonizovaných kódů. Ty mohou sloužit především pro zajištění další mobility takového řidiče. Harmonizovaný kód může například omezit jízdu řidiče v okruhu určité vzdálenosti, může omezit maximální rychlost jízdy, , nařídit nošení brýlí při řízení apod.

SPĚCHEJ POMALU

Tato lidová moudrost v sobě skrývá něco, co spěchající řidiči stále nemohou pochopit. A sice to, že nemá cenu honit čas ve vysokých rychlostech, ale jen nepatrně přidat v rychlostech nižších, kdy to není tak nebezpečné. Například při zvýšení rychlosti jízdy o 10 km/h z původní rychlosti 40 km/h ušetříme 30 minut z celkového času jízdy; zvýšení rychlosti o stejných 10 km/h z původní rychlosti 80 km/h ušetří už jen 8 minut; stejně málo času, jen 8 minut, získáme při zvýšení rychlosti ze 110 km/h na 130 km/h; jízda rychlostí 160 km/h ušetří oproti jízdě nejvyšší dovolenou rychlostí na dálnici (130 km/h) rovněž jen 8,5 minuty na 100 kilometrech; zvýšení rychlosti jízdy o 50 km/h z původní rychlosti 150 km/h ušetří na 100 km vzdálenosti jen 10 minut jízdy.

Pokud tedy chcete ušetřit 30 minut, je vhodné zrychlit tam, kde jedete zbytečně pomalu při nízkých rychlostech do 40 km/h. Zde stačí zrychlit jen o 5-10 km/h a časová úspora je obrovská. Pokud chcete dohnat stejných 30 minut ve vyšších rychlostech, znamená to, že byste museli zrychlit z 85 km/h na celých 150 km/h.

SPĚCHAT SE NEVYPLÁCÍ

Spěch za volantem se projevuje agresivitou, zvýšenou ochotou riskovat a především překračováním nejvyšší povolené rychlosti v jednotlivých úsecích. Spěchající řidiči si neuvědomují možná rizika svého jednání ani to, jak moc se prodlužuje brzdná dráha. Tím nejmenším rizikem, které spěchající řidiči podstupují, je postih ve formě pokuty, přidělení trestných bodů, příp. zákazu řízení motorových vozidel. Navíc platí, že jezdit rychle umí kde kdo, ale bezpečně zastavit už může být pořádným oříškem. A ještě je potřeba poznamenat, že fyzikální zákony nelze obejít.

TELEFONOVÁNÍ ZA JÍZDY JE NEBEZPEČNÉ

Mobilní telefon je součástí našeho současného života. A bohužel, řada lidí jej neodloží, ani když sedí za volantem. Přestože zákon o provozu na pozemních komunikacích zakazuje řidičům při jízdě držet v ruce či jiným způsobem telefonní přístroj či jiné hovorové nebo záznamové zařízení a hrozí jim pokuta i přidělení bodů, mnozí si to nedokáží odpustit. Závěry některých výzkumů dokonce uvádějí, že pokud řidič telefonuje za jízdy, dá se to srovnat s jízdou pod vlivem alkoholu.

Přitom většina lidí za volant v opilosti už ze zásady ani nesedne, ale ti samí lidé vcelku bez problémů protelefonují třeba i podstatnou část své cesty. Z výzkumů vyplývá i ta skutečnost, že telefonování za jízdy s pomocí hands-free je obdobně nebezpečné jako telefonování s přístrojem v ruce. V obou případech totiž telefonování narušuje pozornost řidiče, a to bez podstatného rozdílu. Při současném řízení a telefonování dochází k překračování mentální kapacity řidiče, jehož mozek je schopen pojmout v jednom okamžiku pouze omezené množství informací. Informace, které jsou nad rámec aktuální mozkové kapacity, nejsou zpracovány a v tomto případě se bohužel velmi často jedná právě o informace o dopravní situaci.

JÍZDA KŘIŽOVATKOU

Křižovatky jsou místa, kde se protínají osy dvou nebo více komunikací pod určitým úhlem tak, že alespoň dvě z těchto komunikací jsou vzájemně propojené; a jsou snad nejnebezpečnější místo při jízdě. Patří sem i různá křížení tras (např. cesty, koleje apod.). Účastníci silničního provozu si zde vzájemně kříží jízdní dráhy a každým projetím se vystavují riziku střetu. Přitom jimi projíždějí několikrát denně, aniž by se nad tím zamysleli.

Křižovatka je nebezpečná především tím, že v jejím místě je hned několik tzv. kolizních bodů, kde dochází ke křížení různých dopravních proudů. Pro příklad, na stykové křižovatce tvaru T, nejjednodušší křižovatce jakou si dovedete představit, je takových míst hned šest, resp. devět, pokud budeme brát v úvahu i možnost nárazu zezadu do odbočujícího vozidla. Na pár metrech čtverečních až devět míst potencionální srážky dvou vozů. Stavitelé a projektanti jsou si tohoto problému vědomi a snaží se různými způsoby cestu zbezpečnit. Jedním z takových způsobů je například mimoúrovňové křížení. V obcích je něco takového nemyslitelné, a právě proto je mimoúrovňové křížení výsadou rychlostních komunikací.

Obvyklým řešením v obcích, ale nejen tam, je výstavba kruhových objezdů nebo křižovatek řízených světelnými signály.

Většina dopravních nehod, ke kterým na křižovatkách dochází, je zapříčiněna nedáním přednosti v jízdě. Následkem je velmi často boční náraz, při kterém nejsou schopny bezpečnostní pásy ani airbagy posádku patřičně ochránit. Ano, automobilky se samozřejmě snaží tento problém řešit. Do konstrukce karoserií jsou vkládány prvky z vysokopevnostní oceli, které chrání těla členů posádky. Moderní vozy pak mají i boční airbag. Tato ochrana je i přesto nedostačující proti přímému zásahu cizího vozidla ženoucího se na vás vysokou rychlostí z boku. Proto je lepší nehodám předcházet.

Ať už se přibližujete k jakékoliv křižovatce z vedlejší silnice, nikdy nezrychlujte. Je potřeba sundat nohu z plynu a věnovat zvýšenou pozornost dopravnímu značení. Například díky dodatkové tabulce můžete zjistit tvar hlavní silnice nebo to, že se blíží „stopka“, což vaše další jednání v křižovatce radikálně mění. V případě, že se nacházíte před křižovatkou a vjíždíte z vedlejší silnice na hlavní, důkladně se rozhlédněte. Pokud budete měnit směr jízdy, použijte směrová světla. Teprve pak můžete křižovatkou projet, samozřejmě se zvýšenou opatrností.

CO ZNAMENAJÍ ŠIPKY NA SEMAFORECH

Přesto, že se můžeme na křižovatkách se světelnou signalizací setkávat již od roku 1930, kdy se v tehdejším Československu rozsvítil první automaticky řízený semafor na Václavském náměstí, tak někteří řidiči stále tápou především ve významu semaforů se světelnými šipkami. Podívejme se tedy na to, co jednotlivé příkazy semaforů znamenají. Již malým dětem říkáme, že na semaforech pro automobily svítí kolečka a pro chodce panáčci. A pokud svítí červené kolečko, nebo panáček, tak mají povinnost zastavit a nevjíždět, či nevstupovat do křižovatky (pro tento moment pomineme fakt, že se nám objevuje ještě světelná signalizace pro cyklisty).

Pro automobily ale máme těch světelných příkazů o něco více. Klasický semafor s „kolečky“ bývá doplněn ještě o žluté světlo (i když jsme asi více zvyklí, že říkáme, že svítí oranžová, zákon ale hovoří o žlutém světle). Takže, pokud se rozsvítí červené světlo, znamená tento signál pro řidiče povinnost zastavit vozidlo před dopravní značkou „Příčná čára souvislá“, tedy musíme zastavit před hranicí křižovatky, která je vyznačena právě zmíněný značkou. Čára na komunikaci může být doplněna ještě dalšími symboly, můžeme zde najít symbol „Dej přednost v jízdě!, nebo i nápis STOP.

Pokud tyto dopravní značky na komunikaci nejsou, má řidič povinnost zastavit vozidlo před světelným signalizačním zařízením (semaforem). Žluté světlo pak značí „Pozor“, a pokud přijíždíme ke křižovatce, má řidič povinnost zastavit před již zmíněnými dopravními značkami vyznačenými na vozovce. Platí zde však, že pokud je vozidlo při rozsvícení tohoto signálu již tak blízko, že by řidič nemohl bezpečně zastavit, smí pokračovat v jízdě. A žluté světlo má ještě jeden význam. Pokud na křižovatce svítí přerušovaně, nejedná se v takovém případě o křižovatku s provozem řízeným světelnými signály a platí zde všechna pravidla jako u běžných křižovatek. A pokud svítí žlutá spolu s červeným světlem, tak to pro řidiče značí povinnost připravit se k jízdě. No a zelené světlo pak znamená „Volno“ a řidič může pokračovat v jízdě, pokud dodrží všechna pravidla pro odbočování – může tak odbočit vpravo nebo vlevo, přičemž musí dát přednost chodcům přecházejícím ve volném směru přechodu pro chodce, stejně tak i cyklistům, kteří přejíždějí po přejezdu pro cyklisty.

JAK JE TO SE ŠIPKAMI

A tím se dostáváme také k semaforům, na kterých jsou směrové šipky. Ty můžeme najít na světelném zařízení s výše popsanou tříbarevnou soustavou – tedy zde jsou šipky s červeným světlem – ty znamenají „Stůj“, žlutým světlem („Pozor“) a zeleným světlem („Volno“). Signály znamenají pro řidiče povinnost zastavit vozidlo nebo pokračovat v jízdě ve směru, kterým šipka ukazuje. Směřuje-li zelená šipka vlevo, neplatí pro odbočování vlevo povinnost dát přednost v jízdě protijedoucím motorovým i nemotorovým vozidlům (ale i jezdcům na zvířeti, protijdoucím útvarům chodců a průvodcům hnaných zvířat se zvířaty, tramvajím jedoucím v obou směrech a vozidlům jedoucím ve vyhrazeném jízdním pruhu, pro něž je tento jízdní pruh vyhrazen).

Tříbarevná soustava s kombinovanými směrovými signály (tedy šipkami) opět znamená pro řidiče povinnost zastavit vozidlo nebo možnost pokračovat v jízdě jen ve směru, kterými šipky ukazují. Pokud směřuje zelená šipka vpravo, neplatí pro odbočující doprava povinnost dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím ve vyhrazeném jízdním pruhu (po pravé straně), pro něž je tento pruh vyhrazen, a povinnost dát přednost v jízdě i tramvaji tam, kde je povolena jízda podél tramvaje vlevo.

Aby to nebylo tak jednoduché, tak se můžeme setkat ještě s dalšími šipkami. S doplňkovou zelenou šipkou se můžeme potkat na některých světelně řízených křižovatkách, kde svítí současně s červeným světlem, případně se světlem žlutým. Pro řidiče to znamená možnost pokračovat v jízdě jen ve směru, kterým šipka ukazuje. Pozor na to, že řidič musí dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím ve volném směru (ale také dalším účastníkům silničního provozu, jako jsou jezdci na zvířatech, útvary chodců apod.). Při tomto manévru nesmí řidič ohrozit ani omezit přecházející chodce. S touto šipkou se nejčastěji můžeme setkat na křižovatce, kde nám umožní při červeně svítícím světlu na semaforu odbočit doprava. Řada řidičů si myslí, že při svítící šipce může bez jakýchkoliv omezení odbočit. Není tomu tak, opravdu je potřeba pamatovat na to, že je zde povinnost dát přednost všem pohybujícím se ve volném směru a také chodcům na přechodu.

Další šipku můžeme najít v protilehlém rohu křižovatky. Jedná se o signál pro opuštění křižovatky. Pokud nám tato šipka svítí, tak neplatí pro odbočování vlevo povinnost dát přednost v jízdě protijedoucím motorovým i nemotorovým vozidlům, jezdcům na zvířeti, protijdoucím organizovaným útvarům chodců a průvodcům zvířat se zvířaty, a také tramvajím jedoucím v obou směrech a vozidlům jedoucím ve vyhrazeném jízdním pruhu, pro něž je tento jízdní pruh vyhrazen. Znamená to tedy, že můžeme na křižovatce bez problémů odbočit vlevo.

Speciální šipky jsou pak určeny pro řízení provozu v jízdních pruzích. Pokud nad jízdním pruhem svítí zelené šipka, může řidič tento jízdní pruh použít. Šipka mířící vlevo a svítící žlutou barvou znamená, že řidič musí opustit jízdní pruh nebo objet překážku vlevo, obdobně to platí pro takto svítící světelnou šipku žluté barvy směřující vpravo. Červeně svítící kříž pak značí to, že řidič nesmí příslušný jízdní pruh použít, nesmí do něj vjíždět a do něj následně přejíždět. Setkat se ještě můžeme se žlutě svítícím křížem, ten označuje překážku provozu na pozemní komunikaci vedle vozovky.

JAK NA KRUHOVÝ OBJEZD

Kruhový objezd, rondel nebo okružní křižovatka je typ křižovatky kruhového tvaru, který se buduje především z důvodu výrazného zvýšení bezpečnosti projíždějících řidičů. Hlavním smyslem je dostatečně zpomalit všechna projíždějící vozidla, aby jejich případný střet proběhl v malých rychlostech a současně byla zajištěna co nejvyšší plynulost a propustnost příslušného místa. Kruhový objezd rozděluje celou křižovatku do několika jednoduchých křižovatek okolo kruhu uprostřed, čímž se pravidla týkající se průjezdu křižovatkou značně zjednoduší. Středový kruh tvoří přirozenou překážku, kolem které jezdí řidiči pomaleji, a proto i případné nehody mívají jen lehké následky.

Většina nehod se obejde bez jakýchkoliv zranění, neboť na kruhových křižovatkách dochází k případným střetům v malých rychlostech, a to z boku, zatímco na klasických křižovatkách spíše v pravém úhlu nebo čelně, ve výrazně vyšších rychlostech, a tedy s těžšími následky. Časté bývá i najetí zezadu, kdy se řidič rozjede k najetí do kruhového objezdu, ale nakonec si to rozmyslí a prudce zabrzdí. Jenže řidič za ním s tím nepočítá, už se také dívá doleva a narazí do něj zezadu. Také se setkáváme s nehodami, kdy řidič vjíždí na kruhový objezd vysokou rychlostí a v důsledku toho narazí do jeho pevného středu, tyto ojedinělé nehody pak mohou být i vážné.

Značka „Kruhový objezd“ nijak neupravuje přednost v jízdě a je jen příkazovou značkou, která ukazuje způsob, respektive směr jízdy křižovatkou. I když na kruhových objezdech platí podstatně jednodušší pravidla silničního provozu, je nutné je znát a řídit se jimi. Způsob jízdy a přednosti na kruhovém objezdu jsou upraveny v paragrafu 22 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Zařazení v paragrafu s názvem „Jízda křižovatkou“ naznačuje, že kruhový objezd se ničím neliší od běžné křižovatky. V pátém odstavci tohoto paragrafu je uvedeno: „Řidič vjíždějící na kruhový objezd označený dopravními značkami „Kruhový objezd“ společně se značkou „Dej přednost v jízdě“ nebo „Kruhový objezd“ společně se značkou „Stůj, dej přednost v jízdě“ musí dát přednost v jízdě vozidlům a jezdcům na zvířatech jedoucím po kruhovém objezdu a organizovanému útvaru chodců a průvodci vedených a hnaných zvířat se zvířaty jdoucími po kruhovém objezdu.“ Z uvedené citace tedy vyplývá, že i v případě kruhového objezdu platí klasické dopravní značky – „Dej přednost v jízdě“ a „Stůj, dej přednost v jízdě“. Pokud na příjezdových komunikacích k objezdu nejsou tyto značky osazeny, platí zde přednost zprava. Určující je tak dopravní značení upravující přednost v jízdě.

Stejně jako u „obyčejných“ křižovatek musí řidič před vjezdem na kruhový objezd dbát zvýšené pozornosti i opatrnosti a musí na komunikaci správně vyhodnotit situaci. Při vjezdu na kruhový objezd neblikáme, protože je jasné, kterým směrem se vydáme, pojedeme totiž vždy doprava. Směrová světla se nepoužívají ani při jízdě po kruhovém objezdu, jízda po něm se považuje za přímou. Blinkry používáme pouze před výjezdem a při výjezdu, aby řidiči, kteří chtějí na objezd vjet, věděli, že je vyjíždějící auto již nemůže ohrozit. Směrová světla použijeme také vždy při přejíždění mezi pruhy na vícepruhovém objezdu. Pokud tedy jedeme ve vnitřním pruhu a chceme vyjet ven z kruhového objezdu, musíme dávat znamení o změně směru jízdy a současně nesmíme ohrozit ani omezit řidiče, který jede ve vnějším jízdním pruhu. V takové situaci se možná nevyhneme tomu, že budeme muset objet kruhový objezd vícekrát.

U nás se můžeme běžně setkávat s uspořádáním „jeden pruh před křižovatkou – jeden pruh v kruhovém objezdu“ či „dva pruhy před – dva pruhy v kruhovém objezdu“. První případ asi nebude řidičům dělat z hlediska pravidel silničního provozu problémy. Složitější už to někdy bývá v případě druhém. I při jízdě v úseku před dvoupruhovým kruhovým objezdem a v úseku se dvěma pruhy před ním platí pravidla silničního provozu pro jízdu v jízdních pruzích. Je tak potřeba ctít zásadu, že z levého pruhu před kruhovým objezdem se zařadíme do levého pruhu i na objezdu, obdobně je tomu při jízdě v pruhu pravém. Řidič, který přejíždí z pruhu do pruhu, musí dávat znamení o změně směru jízdy a zároveň nesmí ohrozit ani omezit vozidlo v tom pruhu, do kterého se chystá přejet, platí zde tedy obdobná pravidla jako při jakémkoli jiném přejíždění z pruhu do pruhu.

Na našich silnicích si může řidič vybrat kterýkoliv z pruhů, bez ohledu na to, kterým výjezdem bude z kruháku vyjíždět. Do pravého jízdního pruhu, který je vně kruhového objezdu, by se ale měla řadit vozidla opouštějící kruhový objezd první odbočkou, do vnitřního jízdního pruhu (levého) pak vozy opouštějící objezd dalšími odbočkami. Ale i v případě vícepruhových kruhových objezdů se řidiči většinou snaží držet v pruhu pravém, a to i když odbočují až na posledním možném výjezdu z něj. Pravděpodobně tomu tak je z toho důvodu, že je to pro ně jednodušší a bezpečnější – nemusí se do odbočení propracovávat z levého pruhu přes pruh pravý. Někteří řidiči při jízdě v kruhovém objezdu v levém pruhu dělají také chybu v tom, že pokud se jim nedaří přes aktuálně obsazený pravý pruh odbočit, zastaví vozidlo a čekají, až se udělá potřebná mezera. Vytvoří tak neočekávanou a často špatně viditelnou překážku pro řidiče jedoucí za nimi, což může snadno vyústit ve vzájemnou kolizi. Správným řešením je v dané situaci dát si ještě jedno kolečko, včas přejet do pravého pruhu a z něho v plynulém tempu odbočit. Nedostatečné využívání levého pruhu v kruhovém objezdu snižuje jeho kapacitu, projet přes něj tak může citelně méně vozidel, než pokud by byly naplno využity oba pruhy.

JEDEME PO DÁLNICI

Dálnice je důležitou dopravní komunikací. Ve většině případů zrychluje jízdu, zvyšuje její plynulost, zkracuje vzdálenosti, díky svému charakteru snižuje spotřebu pohonných hmot apod. Dokonce je dokázáno, že dálnice a rychlostní silnice jsou v porovnání se silnicemi prvních a nižších tříd nejbezpečnějším typem komunikací. Kupodivu i výzkumy renomovaných agentur ukazují na to, že lidé mají například o nehodách na dálnicích chybné mínění. Je pravda, že v médiích velice často slyšíme o nějaké nehodě, především velkých kamionů, která zcela zastavila provoz na některé z našich dálnic. A z toho pravděpodobně vychází mylné mínění obyvatel, že k největšímu počtu nehod dochází právě na dálnicích. Opak je ale pravdou. K pozemním komunikacím, na kterých dochází k největšímu počtu nehod, patří v České republice jednoznačně silnice II. a III. tříd. Naopak nejbezpečnější jsou dálnice a rychlostní silnice. K nehodám na dálnicích dochází zhruba dvaapůlkrát méně než na ostatních silnicích.

Jízda po dálnici, spolu s řadou dalších situací, ale má i svá specifická rizika. Ta mohou vyplynout například z rychlé jízdy, únavy nebo i z jakéhosi pocitu „nudy“. V první řadě bychom měli pamatovat na to, že na dálnici je povolen provoz pouze motorovým vozidlům a jízdním soupravám, jejichž povolená nejvyšší rychlost není nižší než 80 km/h. Tedy vše, co jede pomaleji než 80 km/h, na dálnici nesmí. Na dálnici se může najíždět (a také z dálnice sjíždět) jen na místech k tomu určených; je zde také zakázáno zastavení a stání jinde než na místech označených jako parkoviště; nesmí se zde otáčet, couvat ani vjíždět na střední dělicí pás včetně míst, kde je pás přerušen. Vozidlo nouzově stojící na dálnici musí řidič vždy označit jako překážku provozu na pozemních komunikacích; jde-li o motorové vozidlo povinně vybavené přenosným výstražným trojúhelníkem, musí řidič umístit trojúhelník ve vzdálenosti nejméně 100 m za vozidlem. V případě, že na vozidle nebo nákladu vznikla taková závada, že není možné dosáhnout na rovném úseku rychlosti nejméně 80 km/h, musí řidič dálnici opustit na nejbližším výjezdu. Po dálnici se smí také vléci motorové vozidlo jen tehdy, jestliže je to nutné k jeho odstranění z dálnice.

Pokud se podíváme na rychlostní limity, tak na dálnici je povolena nejvyšší rychlost jízdy motorových vozidel do 3,5 tuny 130 km/h, v obci je pak tato rychlost max. 80 km/h.

NAJÍŽDÍME NA DÁLNICI

Již při samotném nájezdu na dálnici bychom měli dodržet několik pravidel. Pro bezpečnost je při nájezdu na dálnici nejdůležitější zařazení z připojovacího pruhu do toho průběžného. Mělo by k tomu dojít při stejných, nebo co možná nejvíce podobných rychlostech vozidel. To znamená, že vozidla, která jedou v připojovacím pruhu, by nejprve měla zvýšit svou rychlost tak, aby byla co nejblíže hodnotám rychlosti vozidel v průběžném pruhu a teprve potom se plynule zařazovat. Pro zrychlení bychom měli využít celou délku připojovacího pruhu a zařazovat se budeme až na jeho konci. Bohužel na našich dálnicích často vidíme situaci, kdy pomalu jedoucí vozidlo (s vlastní rychlostí třeba i 40 nebo 60 km/h) se do průběžného pruhu zařazuje okamžitě po vyjetí na dálniční komunikaci ze zatáčky, kterou připojovací pruh začíná. Těm, kteří jedou v průběžném pruhu, pak nezbývá nic jiného, než v rámci bezpečnosti brzdit, nebo vyjet do levého pruhu, pokud je ovšem volný. Ti, kteří najíždějí z připojovacího pruhu, by měli mít vždy na paměti, že při zařazování z připojovacího pruhu do průběžného pruhu nesmějí ohrozit řidiče jedoucí v průběžném pruhu.

POZOR AUTO V PROTISMĚRU

Příčinou vjetí na dálnici v protisměru může být nepozornost, únava, jízda pod vlivem návykových látek či léků nebo špatný zdravotní stav řidiče. Svůj vliv může mít i nedostatečné či matoucí dopravní značení. Své může udělat i slepé svěření se do péče navigace. Někteří řidiči mohou takto po dálnici jet i úmyslně, například proto, že minuli výjezd, prchají před policejním vozidlem, jsou zaznamenány případy, že takto jedou i ti, kteří takovou jízdu považují za ten správný adrenalin, nejsou vyloučeny ani sebevražedné úmysly.

V uplynulém období byly i u nás konečně instalovány značky, které mají upozornit řidiče na špatný nájezd na dálnici do protisměru Značka STOP – PROTISMĚR má zvýraznit to, že řidič vjíždí nebo se dostává do protisměru v nájezdu na dálnici, což je jedna z nejnebezpečnějších situací, která se může na dálnici stát.

CO BY MĚL UDĚLAT ŘIDIČ, KTERÝ ZJISTÍ, ŽE VJEL NA DÁLNICI DO PROTISMĚRU?

Okamžitě se musí pro protijedoucí řidiče „zviditelnit“. Tedy rozsvítit dálková světla a zapnout varovné blikače. Současně musí s vozidlem zajet tam, kde hrozí nejmenší riziko možného vzájemného střetu, optimálně na krajnici. Ihned nato musí o celém incidentu informovat policii a následně vyčkat do jejího příjezdu. Rozhodně se musí vyvarovat jakýchkoliv pokusů o otáčení se, couvání zpět k výjezdu apod. Řidič i případní jeho spolucestující musí na příjezd policistů vyčkat chráněni svodidly mimo těleso dálnice.

Ostatní řidiči mohou být díky varovnému systému neprodleně informováni nápisem na infotabulích v úseku před místem incidentu. Tito řidiči by měli zvýšit pozornost, snížit rychlost jízdy, nepředjíždět, zařadit se do pravého pruhu a zvětšit vzájemné odstupy. Pokud je to jen trochu možné, bude nejlepším řešením do odvolání nebezpečí vozidla jedoucího v protisměru vyčkat na nejbližším parkovišti. Řidiči, kteří potkají vozidlo jedoucí po dálnici v protisměru, by měli ihned informovat Policii ČR.

Řidič, který vjede na dálnici do protisměru, musí počítat s tím, že tento delikt nelze projednat na místě jeho spáchání. Celá kauza bude postoupena příslušnému správnímu úřadu, který chybujícímu řidiči uloží pokutu, současně vysloví zákaz řízení a udělí trestné body. To v případě, že nedošlo k žádnému ohrožení ostatních účastníků silničního provozu či dokonce nehodě. V opačném případě může být tento čin kvalifikován jako nedbalostní trestný čin ublížení na zdraví či obecného ohrožení z nedbalosti. Zde už jsou postihy výrazně přísnější, za spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti či obecného ohrožení z nedbalosti může hrozit uvěznění až na deset let.

JÍZDA PO DÁLNICI

Samotná jízda po dálnici je pak řešena řadou předpisů. Na dálnici se jezdí (mimo obec) především v pravém jízdním pruhu. Ostatní pruhy (levé) slouží výhradně k předjíždění, popř. objíždění. Výjimkou je tzv. souběžná jízda v koloně. Po předjetí je řidič povinen přejet zpět do pravého pruhu. Při najíždění na dálnici před vjetím do průběžného (pravého jízdního) pruhu musí řidič užít připojovacího pruhu; kde tento připojovací pruh není, musí dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím po dálnici v průběžném jízdním pruhu.

Pokud jede řidič na dálnici v pravém pruhu a chce předjíždět, nesmí při přejíždění z pruhu do pruhu a při samotném předjíždění omezit a ani ohrozit vozidlo jedoucí v levém pruhu. A samozřejmě je vždy potřeba použít blinkr.

Pozor si musejí dát řidiči při současném sjíždění z pravého a levého pruhu do toho prostředního – na pozemní komunikaci o třech jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy smí řidič přejíždět z levého jízdního pruhu do středního jízdního pruhu jen tehdy, neohrozí-li řidiče přejíždějícího do středního jízdního pruhu z pravého jízdního pruhu; obdobně se postupuje při přejíždění z levých jízdních pruhů do středních jízdních pruhů na pozemní komunikacio čtyřech a více jízdních pruzích vyznačených na vozovce. Zjednodušeně se tedy dá říci, že i zde platí pravidlo přednosti zprava.

NEJEZDĚTE BEZDŮVODNĚ POMALU V LEVÉM PRUHU

Pozor je potřeba také dát na bezdůvodně pomalou jízdu v levém pruhu. Podle zákona se musí řidič zařadit zpět do pravého pruhu vždy ihned poté, co předjede pomaleji jedoucí vozidlo. Levý pruh by tak měl být uvolněn pro rychleji jedoucí automobily.

BEZPEČNÁ VZDÁLENOST JE NUTNOSTÍ

Vzhledem k tomu, že se po dálnici jezdí ve vyšších rychlostech, platí zde dvojnásob potřeba dodržování bezpečné vzdálenosti. I zde je možné použít celkem jednoduchý návod – vyhlédneme si pevný bod u silnice (kilometrovník, strom, značku atd.), a když jej auto před námi mine, odpočítáme si v duchu nejméně dvě sekundy, které musejí uplynout, než k tomuto bodu dojedeme se svým vozidlem. Stačí k tomu tedy jen v duchu jednoduše odpočítat jedenadvacet, dvaadvacet… Při jízdě po dálnici bychom ale vzhledem k rychlosti jízdy měli raději nějakou tu sekundu přidat.

Rozhodně bychom měli dodržovat snižující se rychlosti, které na dálnici avizují například uzavírky a sjíždění do menšího počtu pruhů. Ve velkých rychlostech může totiž velmi rychle dojít k hromadným haváriím a problémům.

UMÍTE ZIPOVAT?

I přesto, že u nás platí již poměrně dlouho tzv. „pravidlo zipu“, řada řidičů je neumí v praxi používat. V místech, kde se provoz například díky rekonstrukci vozovky zužuje ze dvou pruhů do jednoho, by řidiči jedoucí v průběžném jízdním pruhu měli umožnit střídavé zařazování těm, kteří jedou ve vedlejším pruhu. Tedy něco podobného tomu, jako když se uzavírá zip – jednou zprava – jednou zleva atd. Posláním pravidla zipu je maximální využití kapacity pozemní komunikace ve všech jejích pruzích. Výše zmíněný úsek je pak při dodržení „pravidla zipu“ plynule průjezdný. Typicky nesprávné jednání řidičů v místech, kde jízdní pruh přestává být průběžný, je to, že se zařazují se značným předstihem do pruhu průběžného. Dokonce ten, který jede v končícím pruhu až „nadoraz“, je ostatními řidiči vnímán jako někdo, kdo předbíhá ve frontě. Přitom právě on je ten, který pravidlo zipu aplikuje správně.

JEDEME V KOLONĚ

Na dálnicích také poměrně často vznikají kolony vozidel. Rovněž jízda v koloně, a to nejen na dálnici, vyžaduje neustálé sledování pohybu a zastavení ostatních vozidel. Poměrně časté bohužel je, že právě v těchto situacích vidíme řadu řidičů s telefonem u hlavy, či dokonce s rozevřenými novinami na volantu. Pokud se kolona zrovna nepohybuje vyšší rychlostí, tak asi v těchto případech nehrozí vážnější zranění, ale i poškození vozu je nepříjemnou patálií. V případě, že uvízneme v koloně, měli bychom dodržovat několik zásad. Vždy bychom měli nechat volný pruh pro záchranáře. Měli bychom si při zastavení ponechat nejméně 4 metry odstupu od auta před námi, nebudeme tak dýchat výfukové plyny a zachováme si možnost případného manévrování. Především v zimě, kdy necháme běžet motor na volnoběh, bychom měli sledovat stav paliva. Odborníci doporučují v silných mrazech při stání v koloně sesednout se na zadní sedadlo těsně k sobě a společně se přikrýt dekami nebo kabáty. Důležité je alespoň každé dvě hodiny vystoupit a protáhnout se a krátce si zacvičit. V zimě bychom také neměli usínat, ve spánku tělo rychleji vychládá.

PROBLIKÁVÁNÍ A VYBRŽĎOVÁNÍ

Kupodivu i právníci zabývající se automobilovou problematikou uvádějí, že náš zákon umožňuje dávat řidiči světelné nebo zvukové znamení v případě, že je to nutné k odvrácení hrozícího nebezpečí; mimo obec pak může řidič dávat tato znamení i tehdy, je-li to nutné k upozornění řidiče předjížděného vozidla. Přepínání potkávacích a dálkových světel smí řidič k upozornění řidiče předjížděného vozidla použít dokonce i v obci. Podle takto uvedeného výkladu prý nic nestojí v cestě k tomu, aby vás na dálnici rychleji jedoucí řidič takto upozornil. Každopádně bychom se ale na silnici měli chovat ohleduplně a přinejmenším vyblikávání vpředu jedoucího řidiče vynechat.

Něco jiného je ale tzv. „vybržďování“, kterým se snaží někteří řidiči pravděpodobně vychovávat ty ostatní. Dochází k tomu například tak, že rychlejší vůz dojede ten „pomalejší“ (který ale jede třeba nejvyšší povolenou rychlostí) v levém pruhu a záměrně brzdí až velmi těsně na poslední chvíli, aby tak přesvědčil řidiče, že mu má uhnout, případně dojde k podjetí vozidla zprava (což je v řadě případů nepovolený manévr), návratu vozu do levého pruhu a prudkému zabrždění. Takovýto manévr rozhodně není v souladu s pravidly silničního provozu, protože při něm dochází k takovému zkrácení vzdálenosti mezi vozidly, jež může znemožňovat bezpečné zastavení. Že tyto manévry při případné kolizní situaci posuzuje soud poměrně tvrdě, dokazují některé rozsudky těchto řidičů „vychovatelů“ z poslední doby.

JÍZDA TUNELEM BÝVÁ BEZPEČNÁ, MÁ VŠAK TAKÉ SVÁ SPECIFIKA

Jedinci trpící klaustrofobií uvádějí, že při jízdě tunelem nejednou zažívají pocit ztráty kontroly nad vozidlem. Zhruba pětinu řidičů přepadá při jízdě tunelem pocit úzkosti. Tito řidiči se snaží projíždět tunelem pomaleji a předjíždějí méně často než ostatní. Snadno tak může dojít k narušení kontinuity proudu vozidel, což s sebou nese zvýšené nebezpečí vzniku kolizních situací. Někteří tito řidiči se také necítí dobře při jízdě za velkým nákladním automobilem.

Dopravní experti se shodují, že při jízdě tunelem nehrozí větší riziko vzniku nehody než mimo něj. Výjimkou bývá úsek u vjezdu do něj, část komunikace, která je nejníže položena, a také místa, kde se snižuje počet jízdních pruhů. Svou negativní roli sehrávají pocit blízkosti stěny tunelu a velký rozdíl světelných podmínek při vjezdu a výjezdu do tunelu. Pokud se přibližujeme k tunelu, zkontrolujeme pohledem palubní desku, zda nám neavizuje závažný technický problém či nedostatek paliva. Především při průjezdu delších tunelů si musí být řidič jist, že jej vozidlo nezradí. V dostatečné vzdálenosti od něj je třeba zkontrolovat důležité údaje na palubní desce – teplotu motoru, stav jeho mazání, dobíjení. Zvláštní pozornost je nutno věnovat ukazateli stavu paliva. Vždy musíme mít jistotu, že nám vystačí na průjezd, a to s dostatečnou rezervou. Zapneme potkávací světla. I sebelépe osvětlený tunel je třeba považovat za místo se sníženou viditelností. Vozidlo musí být dostatečně osvětleno nejen vpředu, ale i vzadu. Světla pro denní svícení proto rozhodně nepostačí. Věnujeme zvýšenou pozornost dopravním značkám a světelným signálům. Vždy musíme mít jistotu, že vjezd do tunelu je povolen, případně vědět, že některý z pruhů je uzavřen. Proto se vždy přesvědčme, že nad pruhem, kterým projíždíme, svítí zelená šipka avizující možnost jeho použití. Opakem je svítící symbol ve varu červeného kříže. Takový pruh nesmíme nikdy použít. Může být uzavřen například proto, že v něm stojí porouchané vozidlo, probíhá oprava či údržba části tunelu či se tam nacházejí havarované automobily. Včas si sundáme sluneční brýle. Přece jen vjíždíme do míst, kde nejsou světelné podmínky nijak slavné. Při vjezdu do tunelu se především za denního světla ostře změní světelné podmínky. Oči potřebují přinejmenším několik sekund, aby se adaptovaly na přítmí tunelu. Během této fáze může řidič snadno přehlédnout drobnější překážky na vozovce. Potíže mívají nejčastěji starší řidiči. Samozřejmě i výjezd z tunelu do plného denního světla není bez nebezpečí. Může snadno dojít k oslnění řidiče. Při jízdě v tunelu dodržujeme stanovené rychlostní limity. Dbáme na dostatečnou vzdálenost od vozidel jedoucích před námi. Pravidlo vzájemného odstupu o délce odpovídající dvěma sekundám jízdy by v tunelech mělo být striktně dodržováno. Nikdy se neotáčíme do protisměru či necouváme. V obousměrných tunelech nikdy nepřejíždíme do protisměru. Nikdy bezdůvodně nezastavujeme. Pokud už musíme zastavit vozidlo, pamatujeme na možný průjezd vozidel záchranářů a policie. Při zastavování včas použijeme varovné blikače. Od vozidla před námi stojícího ponecháme dostatečný odstup. Při zastavení vozidla z důvodu dopravní zácpy je nikdy neopouštíme. Nikdy nevíme, co může v následujících sekundách nastat. Proto průběžně registrujeme umístění nouzových východů a telefonů.

PROČ JE DŮLEŽITÁ BEZPEČNÁ VZDÁLENOST?

Když vozidlo před vámi začne brzdit, nezačnete brzdit ve stejném okamžiku, ale se zpožděním. Toto zpoždění je způsobeno tzv. reakční dobou (doba kdy zpozorujete podnět k brzdění a přendáte nohu z plynu na brzdový pedál). Reakční doba je při dobré kondici cca 1sekunda, avšak často je delší (nižší pozornost při monotónní jízdě na dálnici, únavě, telefonování, rozhovor se spolucestujícím apod.). Obecně jsme povinni dodržovat takovou vzdálenost, na kterou v dané situaci bezpečně zastavíme. Velmi pak záleží na stavu silnice, počasí, stavu vozidla atd. A tak nastupuje pravidlo 2 sekund, To je zjednodušující pravidlo, které nám může pomoci při stanovení bezpečné vzdálenosti od vozidla jedoucího před námi. Pokud vozidlo před námi mine nějaký pevný bod u silnice (strom, dopravní značku apod.), začneme odpočítávat jedenadvacet, dvaadvacet a k tomuto bodu nesmíte dojet dříve, než právě za tyto dvě sekundy. Musíme si ale uvědomit, že například za dvě sekundy ujedeme při 130 km/h vzdálenost 72 metrů. To je délka cca 18 vozidel. A tak bychom měli pamatovat na to, že dle situace je mnohdy potřeba bezpečnou vzdálenost ještě prodloužit.

UMÍTE VYTVOŘIT ULIČKU PRO ZÁCHRANÁŘE?

Pokud vzniká na dálnici nebo na silnici pro motorová vozidla s nejméně dvěma jízdními pruhy kolona stojících či pomalu jedoucích vozidel, je povinností řidiče vytvořit průjezdnou uličku pro sanitky, hasiče, policii a některá další vozidla, která mají k průjezdu uličkou oprávnění. Na našich silnicích to ale i v současnosti vypadá, že celá řada řidičů si tuto povinnost stále nepamatuje, případně si ji ani neuvědomuje. Je možné, že často ani nevědí, jak by měl být průjezd pro vozidla s právem přednostní jízdy široký a pro koho je vlastně určen.

PROBLÉMY DĚLAJÍ VÍCEPRUHOVÉ RYCHLOSTNÍ KOMUNIKACE

Řidiči pak nejčastěji mívají problémy na vícepruhových dálnicích. Zákonnou povinnost vytvořit na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla průjezd pro záchranáře jsme měli jako jedni z prvních v Evropě, konkrétně to bylo poprvé stanoveno novelou zákona o silničním provozu od 1. července roku 2006. Zatímco na komunikacích o dvou pruzích v jednom směru jízdy platila dle tehdejšího ustanovení zákona stejná pravidla jako ve státech okolo nás, v případě třípruhových a vícepruhových komunikací jsme měli povinnost vytváření uličky pro průjezd vozidel složek záchranného systému nastavenu opačně. Proto v tomto směru došlo od 1. října 2018 ke změně výše uvedených a dříve stanovených pravidel. Od tohoto termínu máme pravidla pro vytváření tzv. záchranářské uličky sjednocena s okolními státy (například s Německem, Rakouskem, Maďarskem, ale i Slovinskem, Lucemburskem, Švýcarskem). V současnosti tedy platí, že pokud není dálnice či silnice pro motorová vozidla s nejméně dvěma jízdními pruhy volně průjezdná z důvodu kolony stojících nebo pomalu jedoucích vozidel, jsou řidiči povinni vytvořit mezi jízdními pruhy prostor pro průjezd vozidel s právem přednostní jízdy.

ULIČKU JE POTŘEBA VYTVÁŘET I PŘI POMALU JEDOUCÍ KOLONĚ

V tomto bodě je důležité ustanovení o pomalu jedoucích vozidlech. Na rozdíl od předchozího předpisu jsou v současnosti řidiči povinni vytvářet průjezd nejen v případě vzniku kolony stojících vozidel, ale také v případě pomalé jízdy. A opravdu je potřeba záchranářskou uličku vytvářet ještě před tím, než se kolona vozidel zastaví. Pak již může být vytvoření uličky mnohem obtížnější.

Naše nařízení v současnosti rovněž nestanovuje šířku vytvořeného průjezdu. Evropská rada pro bezpečnost silničního provozu doporučuje minimálně tři metry. Takto vzniklý prostor ale nemusí být v některých případech, zejména při průjezdu rozměrných hasičských automobilů dostatečný. Je tedy dobré pamatovat na to a vytvořit uličku vždy raději větší.

JAK TEDY ULIČKU VYTVOŘIT

Na komunikacích se dvěma pruhy v jednom směru jízdy řidiči jedoucí v levém pruhu zajíždějí co nejvíce ke své straně. Řidiči jedoucí v pruhu pravém zajíždějí co nejvíce doprava. V případě, že jsou v jednom směru jízdy tři pruhy, řidiči jedoucí v krajním levém pruhu zajíždějí co nejvíce doleva, řidiči jedoucí v pruhu prostředním a pravém zajíždějí co nejvíce doprava. Záchranářská ulička tak vzniká mezi levým a prostředním proudem vozidel. Na dálnici o čtyřech pruzích v jednom směru jízdy opět najíždějí ti v krajním levém pruhu co nejvíce doleva, řidiči v ostatních pruzích se řadí co nejvíce doprava. Průjezd pro záchranáře tak opět vzniká mezi nejkrajnějším levým pruhem a pruhy ostatními.

Pokud bychom si nebyli jisti, tak nám může napomoci například naše vlastní ruka. Pokud natáhneme pravou ruku hřbetem před obličej, ukazuje nám palec pruh, který uhýbá nejvíce vlevo, ostatní prsty pak představují pruhy, které se řadí co nejvíce doprava.

Řidiči smějí při vytváření průjezdu pro záchranáře vjet na krajnici nebo na střední dělící pás. Do záchranářské uličky smějí kromě vozidel s právem přednostní jízdy vjet také vozidla správce pozemní komunikace a vozidla sloužící k odstranění následků dopravní nehody nebo překážky provozu na pozemních komunikacích. Ovšem nikdo další. Pokud řidič vjede neoprávněně do záchranářské uličky, tak mu hrozí pokuta, ale především by si měl uvědomit, že jeho chování zpomalí nebo dokonce ohrozí probíhající záchrannou akci, kdy jsou ohroženy životy.

VYTVOŘENÍM ULIČKY MŮŽETE ZACHRÁNIT ŽIVOT

Záchranářská ulička významně zkracuje dobu příjezdu záchranářů na místo nehody. Vytvořený koridor napomáhá snížit dobu dojezdu potřebné pomoci na místo neštěstí. Podle některých výzkumů se jedná až o 4 minuty a šance vážně zraněných účastníků nehody na přežití se tak zvyšuje až o 40 procent. Záchranáři ale mohou spěchat i k někomu, kdo je v nouzi někde jinde. Měli bychom pamatovat na to, že průjezd po dálnici v takovém případě volí proto, aby na místo zásahu dorazili co nejdříve.

POZOR NA ŽELEZNIČNÍ PŘEJEZDY

Česká republika disponuje jednou z nejhustších sítí železničních přejezdů v Evropě. Málokdo si uvědomí, že kinetická energie pouhé lokomotivy při rychlosti 10 km/h je shodná s kinetickou energií osobního automobilu jedoucího 73 km/h. Při srážkách pak hraje významnou roli brzdná dráha železniční soupravy, která je několikanásobně vyšší než brzdná dráha silničního vozidla. Potom tedy nepřekvapí, že závažnost dopravních nehod na železničních přejezdech při srážkách s vlakem ve srovnání s ostatními nehodami vykazuje více než 20x vyšší hodnoty! Podle Evropské agentury pro železnice (ERA) z výzkumů vyplývá, že zavinění téměř 98 % nehod na železničních přejezdech jde na vrub špatného chování účastníků silničního provozu. Lidé, kteří umírají, většinou bydlí v blízkosti železniční trati či přímo inkriminovaného přejezdu. Nejčastějšími příčinami těchto nehod pak jsou – spěch (a argumenty jako „to stihnu“, „už dál nečekám“, „to se mně nemůže stát“, „vždyť tudy chodím několikrát denně“, „vím, kdy tudy vlaky jezdí“); nevěnování se situaci v silničním provozu („vůbec jsem si to neuvědomil“, „poslouchal jsem rádio“, „měl jsem na uších sluchátka a poslouchal jsem hudbu“ a dále pak nepovolené a nepřiznané telefonování za jízdy, zahloubání se do aktuálních údajů uváděných GPS navigací atp.); případně i momentální kondice řidiče (např. alkohol, únava, rozrušení).

Zákon o silničním provozu jednoznačně stanoví, jak se chovat při přejíždění či přecházení železničního přejezdu, rovněž tak jsou stanoveny citelné sankce pro případ nedodržení příslušných ustanovení zákona. V každém případě je třeba pamatovat, že vlak v případě nouze na místě nezastaví. Hmotnost vlaku bývá minimálně ve stovkách tun. Jeho brzdná dráha pak činí 800 až 1 200 metrů.

CO DĚLAT NA PŘEJEZDU

Dokud jsou červená světla v činnosti, nevjíždějte na přejezd!
Pokud uváznete mezi závorami, přidejte plyn a závory proražte. Způsobíte sice škodu v řádech tisíců korun, ale nezabijete sebe ani nikoho jiného v okolí či ve vlaku.
Jestliže proražení závor není z nějakého důvodu možné (například kvůli poruše auta), ihned vůz opusťte a zavolejte na linku 158, případně 112. Tam událost nahlaste společně s číslem přejezdu, které naleznete na zadní straně výstražných křížů ve tvaru P 12xx. Dispečeři tak budou okamžitě vědět, kde přesně se nacházíte.
Totéž by měli učinit lidé, kteří jsou svědkem takovéto události.

POZOR NA DOPRAVNÍ ZNAČENÍ A ZNAČKY, OBČAS SE OBJEVUJÍ NOVINKY

BÍLÁ, ČERVENÁ, MODRÁ, ZELENÁ

Nebojte se, to opravdu není popis barevné televize, který kdysi s dodatkem flek za každou barvou použila dvojice oblíbených komiků. S těmito barvami se totiž můžete setkat na silnicích a dalších komunikacích u tzv. patníků, tedy podle oficiálního označení směrových sloupků. S některými z nich se na silnicích setkáváme často, s jinými zase méně a z toho možná plyne i to, že řada řidičů nezná jejich přesný význam.

BÍLÝ PATNÍK OKOLO SILNICE

Se směrovými sloupky bílé barvy (patníky) v provedení na levou i pravou stranu se setkáváme nejčastěji, protože označují okraj pozemní komunikace.

CO OZNAČUJE ČERVENÝ SLOUPEK

Směrové sloupky červené barvy jsou na našich komunikacích k vidění již také nějakou dobu, přesto řada řidičů dodnes nezná jejich přesný význam. Červené směrové sloupky jsou umisťovány na pravou a levou stranu ve směru jízdy. Tyto sloupky označují úsek pozemní komunikace, ve kterém dochází k vyústění účelové komunikace na jinou pozemní komunikaci. Účelovou komunikací může být polní nebo lesní cesta, výjezd z pozemku, garáže, továrních, nádražních, letištních prostorů, čerpací stanice apod. Účelové komunikace jako jediné mohou být veřejné a neveřejné. Veřejně přístupné jsou všechny účelové komunikace kromě těch, které se nacházejí v uzavřených prostorách. A k čemu slouží informace o připojení účelové komunikace? Jde především o vymezení pojmu „křižovatka“, které může v některých případech být podstatné. Křižovatka je místo, v němž se pozemní komunikace protínají nebo spojují; za křižovatku se pak nepovažuje vyústění polní nebo lesní cesty nebo jiné účelové pozemní komunikace na jinou pozemní komunikaci. Základním problémem je, že účelová komunikace se, snad s výjimkou klasické lesní nebo polní cesty, zpravidla nepozná, pokud tedy nejsou v místě připojení účelové pozemní komunikace užity zmiňované směrové sloupky. Při vjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci pak musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech jedoucím po pozemní komunikaci nebo organizovanému útvaru chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty jdoucím po pozemní komunikaci. To platí i při vjíždění z účelové pozemní komunikace nebo ze stezky pro cyklisty nebo z obytné nebo pěší zóny na jinou pozemní komunikaci.

Jako náhradu za levé a pravé červené směrové sloupky k vyznačení vyústění účelové komunikace je možné použít také kulaté červené směrové sloupky.

MODRÝ SLOUPEK – NEBEZPEČÍ NÁMRAZY

Modré směrové sloupky pravé a levé označují úsek pozemní komunikace, kde hrozí zvýšené nebezpečí námrazy. Ve zmenšeném provedení se používají také na svodidlech a na zábradlí u mostů.

ZELENÝ SLOUPEK NEBO TAKÉ BALISETA

Zelené sloupky na některých našich komunikacích vyrostly doslova jako houby po dešti. A čemu vlastně slouží? Směrový sloupek zelený kulatý – baliseta se používá při usměrňování provozu a pro zdůraznění podélné čáry souvislé vodorovného dopravního značení. Baliseta může být rovněž v bílé barvě.

ZNAČKY

A26 – Mlha

Značka upozorňuje na častý výskyt mlhy, případně kouře, snižujících viditelnost. Jízda v mlze patří bezesporu k jedné z nejobtížnějších. První a základní věc, kterou je nutno udělat před vjezdem do mlhy, je zapnout takzvané mlhovky! Říkáte si banalita, jasná věc? Pozor, důvodem není jen lepší rozhled z pohledu řidiče, ale především lepší viditelnost vozidla samého. Dalším opatřením k bezpečné jízdě za snížené viditelnosti je snížení rychlosti jízdy.

Z04b – Směrovací deska levá

Směrovací desky usměrňují provoz, např. při objíždění, vždy ve směru sklonu šikmých pruhů nebo ve směru vytvořené šipky. V odůvodněných případech může být bílá barva nahrazena retroreflexní žlutozelenou fluorescenční barvou. Nejedná se tudíž o návěstní desky upozorňující na železniční přejezd, ale o jednoznačný příkaz kudy se má řidič se svým vozem vydat. V tomto případě vždy vpravo od značky.

A27 – Nehoda

Značka k vidění zejména na dálničních světelných tabulích upozorňuje na místo dopravní nehody. Pozorně si přečtěte související informace a při příjezdu k dopravní nehodě se držte u kraje vozovky pro umožnění rychlého průjezdu záchranných složek. V případě přítomnosti policie dbejte jejich pokynů.

A 33 – Pohyblivý most

Opravdu velice málo známá a v České republice zatím i zřídka kdy používaná dopravní značka upozorňující na blízkost pohyblivého mostu. Nicméně v zahraničí se s touto značkou můžete potkávat častěji.

B34 – Nejmenší vzdálenost mezi vozidly

Mnoho řidičů patřičně nedbá nutnosti dodržovat bezpečné rozestupy mezi vozidly. I z toho důvodu vznikla tato dopravní značka, která přímo zakazuje řidiči motorového vozidla jízdu za motorovým vozidlem jedoucím před ním ve vzdálenosti menší než vyznačené na značce. Zpravidla se vyskytuje v místech častých dopravních nehod.

IP24 – Únikový pruh

S touto informativní provozní značkou se setkáme v ČR zejména v oblasti táhlých klesání v příhraničních oblastech. Informuje o únikovém pruhu, kde lze v případě nouze, například při sníženém účinku brzd, zastavit vozidlo pomocnými prostředky, například protisvahem nebo hrubým štěrkovým povrchem.

IJ 16 – Silniční kaple

Označuje místo, kde se nachází silniční kaple. Využití této dopravní značky je už na každém z řidičů.

IP29 – Střídavé řazení

Značka zdůrazňující místo, kde při souběžné jízdě platí střídavé řazení do jízdního proudu průběžného pruhu, takzvané pravidlo ZIP. Patří mezi značky informativní a pravidlo ZIP platí samozřejmě i všude jinde bez nutnosti umístění značky. Dodržováním pravidla ZIP docílíte plynulého provozu bez zbytečných kolon.

V16 – Bezpečný odstup

Třemi šipkami je jednoznačně vyznačena doporučená vzdálenost minimálního rozestupu pro vozidla jedoucí za sebou. Šipky musí být mezi vozidly samozřejmě vidět, vyznačená vzdálenost platí za příznivých dopravních a povětrnostních podmínek, stejně jako při dodržení maximální dovolené rychlosti v úseku. Čím větší odstup budete udržovat, tím bezpečněji pojedete.

V18 – Optická psychologická brzda

Opticky, popřípadě i akusticky, vede řidiče k podvědomému snížení rychlosti jízdy. Velmi často se s touto dopravní značkou můžete setkat před křižovatkami mimo obce, železničními přejezdy a podobnými místy.

V12e – Bílá klikatá čára

Předem upozorňuje na místo vyžadující zvýšenou opatrnost. Často se objevuje na komunikaci například před přechodem pro chodce, kde je zvláště důležitá pozornost řidiče. Někteří řidiči si tuto značku bohužel vykládají jako místo, které se nesmí přejíždět, a tudíž jako ideální prostor k zaparkování. Pokutě se pak nevyhnou.

NEBOJTE SE MODERNÍCH TECHNOLOGIÍ

Současné moderní automobily jsou vybavovány celou řadou technických vymožeností sestávajících především z komplexu asistenčních systémů. Ty mají za cíl podpořit řidiče při řízení a zvýšit bezpečnost jízdy. Již jsme si zvykli, že v automobilech je povinností připoutat se bezpečnostním pásem, valná většina vozů již disponuje komplexem airbagů, nebo také protiblokovacím systémem ABS apod. Přesto se řada řidičů obává využívat některé novější systémy, jakými jsou například palubní počítače, tempomaty apod.

PALUBNÍ POČÍTAČ JE VÁŠ KAMARÁD

Z palubního počítače nemusíte mít žádné obavy. Konstruktéři vozidel vám chtějí usnadnit ovládání vozidla a přinést vám co nejvíce informací. Můžete se tak dovědět, že všechny systémy vozidla jsou funkční, kolik kilometrů ještě ujedete na zbývající palivo v nádrži, jaká je venkovní nebo vnitřní teplota, jakou máte okamžitou nebo průměrnou spotřebu paliva, že byste měli navštívit servis pro kontrolu vašeho vozidla a podobně. Jen se v klidu podle návodu se všemi těmito vymoženostmi moderní techniky seznamte a uvidíte, jak jsou praktické. Je potřeba si ale uvědomit, že oko potřebuje více času na přeostření mezi různými vzdálenostmi, a tak při jízdě je potřeba sledovat údaje přístrojové desky a palubního počítače jen ve chvíli, kdy například máte od vozidla před sebou dostatečnou vzdálenost.

MODERNÍ PRVKY ZVYŠUJÍ BEZPEČNOST

Podpora plošného zavádění moderních prvků aktivní a pasivní bezpečnosti vozidel s sebou nese potenciál snížit počty usmrcených i těžce zraněných o desítky procent. Pod pojmem aktivní bezpečnost si můžeme představit opatření snižující riziko vzniku nehod, naopak prvky pasivní bezpečnosti slouží ke zmírnění jejich následků. Potenciál jednotlivých systémů aktivní a pasivní bezpečnosti snížit počty usmrcených je enormní. Například pokud by byla všechna vozidla vybavena elektronickým stabilizačním systémem, mohlo by dojít ke snížení výskytu fatálních nehod až o jednu třetinu. Plošné zavedení systému sledování jízdního pruhu by mohl každoročně zachránit až 5 000 lidských životů, systém multikolizní brzdy má potenciál snížit počet fatálních nehod až o 8 procent atd.

Asistenční systémy se stávají mocným spojencem při snižování počtu obětí dopravních nehod, a tak je dobré se také seznámit s jejich činností a případným využitím. V každém případě však hlavní roli v oblasti bezpečnosti silničního provozu vždy sehrává řidič.

NĚKTERÉ PRVKY AKTIVNÍ BEZPEČNOSTI

Elektronický stabilizační systém

Minimalizuje riziko ztráty kontroly nad vozidlem za zhoršených adhezních podmínek či v extrémních jízdních situacích (např. při prudkém vyhýbání se překážce). Jakmile systém zaznamená odchylku od zvolené jízdní stopy (může se jednat např. o začínající smyk), automaticky zasáhne, a tím umožní řidiči udržet si nadvládu nad vozidlem.

ABS

Jedná se o systém, který zabraňuje zablokování kola, a tím zlepšuje řiditelnost vozidla při brzdění.

Asistent jízdy v kolonách

Sleduje prostor před vozem a v případě hrozící kolize aktivuje brzdový systém pro zmírnění následků potenciální nehody. Systém využívá radar, případně kameru v přídi vozu, které trvale měří odstup od vozů před sebou. Může pracovat ve čtyřstupňovém režimu. Prvním stupněm je optická výstraha pro upozornění řidiče na nedostatečný odstup. Další stupeň varuje opticky a akusticky a připraví brzdovou soustavu na důrazné brzdění. Ve třetím stupni následuje varovné prudké trhnutí krátkým samočinným přibrzděním a začíná vlastní automatické částečné brzdění. V nejvyšším stupni se přepne brzdový asistent na nejvyšší citlivost, a pokud řidič nereaguje, následuje brzdění o maximální intenzitě. Tím může systém snížit závažnost nehody v závislosti na konkrétní situaci, dokonce může nehodě zcela zabránit.

Systém sledování jízdního pruhu

Tento systém pracuje od rychlosti cca 65 km/h a snižuje riziko nechtěného opuštění jízdního pruhu. Pokud identifikuje nechtěné opuštění jízdního pruhu, provede korekci a jedoucí vozidla navrací zpět do jízdního pruhu. Nad automatickým zásahem systému má řidič kontrolu a kdykoliv může převzít řízení do vlastních rukou. Je třeba zdůraznit, že systém spolehlivě funguje jen při jasně rozpoznatelném vodorovném dopravním značení. Pokud řidič před přejetím vodorovné dopravní značky zapne ukazatel změny směru jízdy, systém přirozeně nereaguje.

Kontrola mrtvého úhlu

Systém varuje před vozy nacházejícími se v tzv. mrtvém úhlu. Například rozsvícením LED symbolu v příslušném vnějším zpětném zrcátku upozorní řidiče na vozidla nacházející se v mrtvém úhlu nebo blížící se zezadu. Jestliže řidič dá znamení o změně směru jízdy na stranu, kde byl identifikován jiný jedoucí vůz, LED symbol se rozbliká, čímž řidiče upozorní na hrozící nebezpečí.

Adaptivní tempomat

Udržuje nastavenou rychlost jízdy při zachování bezpečného odstupu od vpředu jedoucího vozu. Vozidlo samo zrychluje a brzdí prostřednictvím zásahu do řízení motoru i do činnosti brzd, aby byl permanentně dodržován bezpečný odstup. Potřebná data získává systém podle konstrukce od kamer a radarového senzoru umístěného v přední části vozu.

Nouzové brzda City

Systém sleduje prostor před vozem a je aktivní při nízkých rychlostech (do cca 30-35 km/). Pokud hrozí kolize s překážkou před jedoucím vozidlem, systém vůz neprodleně automaticky zabrzdí.

Multikolizní brzda

Zabraňuje tomu, aby vůz po nárazu – neřízen a nebrzděn – pokračoval v jízdě. Tak se výrazně snižuje riziko druhotné kolize. Multikolizní brzda se aktivuje automaticky, bez zásahu řidiče.

Systém k rozpoznání únavy řidiče

Systém sleduje styl řízení a z případných odchylek usuzuje na pokles koncentrace řidiče. Z toho důvodu v prvních minutách po nastartování motoru analyzuje chování řidiče a získané údaje pak následně využívá při vyhodnocování výkonu řidiče. Výrazné odchylky od charakteristického chování jsou považovány za příznak únavy řidiče. Ten je na uvedenou skutečnost upozorněn rozsvícením vhodného symbolu na přístrojovém panelu.

Systém nočního vidění

Jedná se o systém pro vidění v noci založený na principu infračerveného záření. Řidiči pomocí něj mohou lépe sledovat průběh silnice a zpozorovat ostatní účastníky silničního provozu nebo možné překážky už přibližně na vzdálenost 150 metrů.

Adaptivní světlomety

Uvedený systém umožňuje optimalizovat svícení předních světlometů v závislosti na konfiguraci vozovky. Rovněž tak detekuje protijedoucí vozidla a upraví světelný kužel tak, aby nebyli oslňováni protijedoucí řidiči a aby současně řidič příslušného vozidla měl zajištěn dostatečný dohled.

Rozpoznávání dopravních značek

Systém řidiče průběžné informuje o aktuálním dopravním značení. Kamera umístěná ve vnitřním zpětném zrcátku snímá dopravní značky, k nimž se vůz blíží. Získaná data se porovnávají se známými dopravními značkami a současně navigačními daty, které má systém uložený v paměti. Systém bývá zaměřen na vyhodnocování značek omezujících maximální povolenou rychlost a značek zakazujících předjíždění, a to včetně případných dodatkových tabulek. Upozornění na značku se zobrazí ve formě jejího symbolu na multifunkčním displeji nebo na obrazovce navigačního systému.

Systém rozpoznávání chodců a cyklistů

Systém dokáže rozpoznat chodce či cyklistu v jízdní dráze vozidla. Pokud řidič včas nezareaguje, vůz jej na nebezpečí střetu upozorní a případně automaticky aktivuje brzdy.

Parkovací asistent

Ten nejjednodušší pomocí ultrazvukových senzorů upozorní na nebezpečí střetu s překážkou při parkování. Ty sofistikovanější pak během jízdy změří parkovací místo a oznámí řidiči, zda se do něj vůz vejde. Následně může řidiči pomoci tím, že kompletně převezme řízení vozidla, řidič pouze ovládá pedál plynu a brzdy.

Upozornění na vozidla blížící se z boku

Upozorní řidiče vyjíždějící z parkovacího místa na vozidla blížící se z boku. Dokáže upozornit na vozidla vzdálená až 30 metrů. Příslušná výstraha je řidiči dávána zvukovým signálem případně doplněným o varovný text zobrazený na středovém displeji, případně vůz sám zastaví.

Navigační systém

Kvalitní navigační systém umožňuje zkrátit délku trasy či dobu jízdy. Navíc řidiči nemusí během jízdy složitě vyhledávat správnou cestu do cíle, a tak se mohou více věnovat situaci v silničním provozu.

Systémy pasivní bezpečnosti

Aktivní ochrana cestujících

Proaktivní ochrana cestujících na předních sedadlech „připraví“ řidiče a spolujezdce na hrozící nehodu. Například při intenzivním brzdění nebo za situace, která bude vyhodnocena jako kritická, se automaticky předepnou bezpečnostní pásy u všech členů posádky. Pokud jsou otevřená okénka, dojde k jejich zavření (s ponecháním malé mezírky) a zavře se střešní okno. Zamezí se tak možnému průniku okolních předmětů dovnitř vozu.

Bezpečnostní pásy

Bezpečnostní pásy se v automobilech objevují od padesátých let dvacátého století. Za tu dobu celosvětově zachránily hodně přes milion lidských životů. Nepřipoutaní řidiči umírají 14x častěji než připoutaní. Nepřipoutaní spolucestující na předních sedadlech umírají 6x častěji než připoutaní, na zadních sedadlech pak až 4x častěji (navíc v případě kolize ohrožují cestující na předních sedadlech).

Airbagy

Jedná se o vaky, které po svém nafouknutí se v případě kolize chrání těla pasažérů. Dnes se do vozidel instalují nejen přední airbagy, ale také boční, zadní, hlavové i kolenní. Neustále je však třeba připomínat, že airbagy nejsou náhražkou bezpečnostních pásů, ale jejich doplňkem. V případě nepoužití bezpečnostního pásu naopak může nafukující se bezpečnostní vak cestujícího vážně zranit.

eCall

Jedním z konkrétních opatření s potenciálem citelně snížit počty obětí dopravních nehod je veřejný systém tísňového volání eCall. Předpokládá se, že urychlí příjezd záchranných složek o 40 procent v městských a o polovinu ve venkovských oblastech. Navíc včasné nahlášení vzniku dopravních nehod napomůže snížit náklady spojené s výskytem dopravních kongescí, a to o 3 až 17 procent. Systém pracuje zcela samostatně a po nehodě vyšle signál do centra, které se může spojit s posádkou, případně okamžitě vyslat pomoc na přesně určené místo nahlášené systémem pomocí souřadnic.